Bride - Wrong word

27. července 2010 v 20:44 | Claire McCoy |  Bride



"Ne!" Vydechl náhle. "Ne?" Zopakuje šeptem sama pro sebe. Ty slova jí zasáhnou přímo do srdce. Udělá jedinou věc, která jí impulzivně napadne. Vezme za lem šatů a utíká svatební síní. V očích ucítí první náznaky slz. Utíká dál. První slza sklouzne přes okraj a spadne na tvář. Setře jí nemotorně rukou a znovu uchopí za šaty. "Ne!" Ozve se v mysli znovu jeho hlas. Proběhne kolem posledních svatebčanů. Všem se na tvářích zračí nepochopení. Položí ruce na masivní dveře kostela a nátlakem je otevře. Vyběhne zničeně ven. Chce pryč! Snaží se na nic nemyslet. Utéct od té bolesti i krvácejícího srdce. V posledních vteřinách se ve skulině přivře závoj. Odepne se jí z vlasů a uvolní tak její dokonalé vlny. Seběhne poslední studené schody kostela a pokračuje dál. Utíká po ulicích s myšlenkou na něj. Na to jediné slovo, které řekl. Najednou se jí před očima zjeví jeho tvář. Zakroutí hlavou, aby ho setřásla. Spustí se déšť. Začne jí omývat. Utíká dál. Daleko a ještě dál. Běžela tak dlouho, že si začínala myslet, že by jí to třeba mohlo pomoci zapomenout. Jenže myšlenky na něj jí stále přepadaly. Dala do běhu všechno. Neměla v plánu se zastavit ani se nadechnout. Odhodila kytici, když si v koutku mysli uvědomila, že jí stále drží. Naposledy chytla šaty. Najednou se před ní vynořil útes. Nohy jí automaticky zastavily. Zaslechla moře. Pomyslela si, že jeho zvuky by mohly být to jediné, co přehluší její myšlenky. V mžiku zdolala skalnatou překážku a přešla k okraji. Kolem ní skučel vítr. Opíral se do ní ze všech stran. Šaty poletovaly kolem. Začínala vnímat zrychlený tep. Uvědomí si, že jí z očí stále padají slzy. Mezi větrem a zvukem moře slyší i své vzlyky. Snad už po tisící se jí vybaví to jedno jediné slovo. Nepřítomně se rozhlédne. Vzpomene si, že sem přišla, aby mohla zapomenout. "Ne!" Ozve se hlas znovu. Má pocit, že ho slyšela za svými zády. Ohlédne se přes rameno, aby se ujistila, že tam stojí. Jenže, on tam není! Otočí se zpátky a pohledem sklouzne k obloze. Chtěla se vdávat při zapadajícím slunci. Chtěla být šťastná při posledních paprscích. Zasněně se usmála. Z tváře jí spadne poslední slza bolesti. Putuje k jejímu srdci a potom spadne na zem. Nevěsta udělá poslední krok k okraji a potom skočí. S myšlenkou Ano, který by řekla. S myšlenkou na něj. S pocitem, že ho miluje. S úsměvem na rtech. S nic netušícím životem, který se chystal začít pod jejím srdcem. Padá podél útesu. Uhodí se dole o vyčnívající skaliska. Bílá látka tančí ve vlnách. I když je mrtvá, stále se jí před očima objevuje jeho tvář. Jenže teď jeho tvář prozrazuje nepředstavitelnou bolest. Nechápe to. Přemýšlí nad tím. Navždy a napořád. Navěky se trápí. Znovu a znovu dobíhá k útesu. S posledním ohlednutím s poslední slzou a s poslední myšlenkou na něj.


Song: Sander Bohlke - The Weight of Us


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pan Ruzovy Pan Ruzovy | 27. července 2010 v 23:10 | Reagovat

Tak tedy pisu komentar jako prvni sem tady jakysi ekvivalent kmotra tudiz bych chtel vzpomenou ta Claire jako na cloveka matku manzelku dceru zenu spisovatelku a hlavne jako cloveka. :D Ale ted vazne uz jsem psal ze je to moc pekny :) a ze bych ti dal vsechny penize co bych mnel na knizku a to porad plati :)

2 *--MiSs EwušQaAa--* *--MiSs EwušQaAa--* | Web | 28. července 2010 v 17:38 | Reagovat

pěkný blog... napíšeš komentík aji na muj, díky papa

3 Mates .. opět.. Koch ... Mates .. opět.. Koch ... | 29. července 2010 v 23:19 | Reagovat

Fakt dobrý musím říct ;) ... jednou až budu vychystávat knížky v Pemicu .. tak si řeknu .. je tu ženskou z obálky odněkud znám ;-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama