Big day

4. srpna 2010 v 19:33 | Claire McCoy |  My heart, how are you?






22. Ležela v posteli a koukala do stropu. Byla schopná myslet jen na Bena. "Uvidím ho. Dneska ho uvidím!" Jásala ve svých myšlenkách. Zazvonil budík. Zakoulela očima. Stejně skoro nespala. Nemělo smysl ho vůbec nastavovat. Posadila se a umlčela ho. Přešla k oknům a vytáhla tričko, když si ho chtěla navléct došlo jí, že už je dávno oblečená. Zakroutila hlavou a zasmála se sama sobě. "Tak tohle bylo dobrý." Pochválila se a dala ho zpátky. Místo něj si vzala už jen zelenkavý svetr. Na chvíli do něj schvovala tvář a přičichla si k němu. Milovala tu vůni. Všechny věci, které se vypraly voněly, jak měly. Ale tenhle svetr voněl vždy stejně, ať už ho vyprala v čemkoliv. Chvli si ještě užívala jdo doteků a pak si ho přetáhla přes hlavu. Zkontrolovala se v zrcadle a přestlala už tak dokolané peřiny. Otevřela dveře svého pokoje a vyplížila se chodbou do kuchyně. "Prázdno." Konstatovala s úsměvem. Její první zastávka byla u ledničky. Chvíli uvažovala co dál. Když si prohlédla obsah a že moc na výběr neměla, rozhold a se pro tousty. Když udělala rodině snídani a sama se najedla vzala do ruky mobil. Chtěla zavolat Claire, ale pak si uvědomila, že bude ve škole. Dala ho zpátky do kapsy a začala bubnovat prsty o stůl, mezitím co pozorovala pomalé ručičky na hodinách. Když uběhla první půlhodinka nesnesitelného čekání, uslyšela kroky dalšího vstanulého. Ucítila jak jí líbnul do vlasků a automaticky poznala kdo to je. "Dobré ráno mami." Nahodila úsměv. "Dobré ránko zlato." Kývla a přesla ke dřezu si nalít něco k pití. Všimla si že v ruce muchlá kapesník. "Krásně to tu vůní." Pochválila polohalsně. "Vaší oblíbenou kávou." Dodala Katy. "Jo. Káva a děti. To jedinné máme spolu společného." Zamumla si pro sebe. "Zase jste se pohádaly?" Zeptala se a sledovala starostlivou mámu. "Záleží na tom?" Slyšela odpověď. Katy pokrčila rameny. "Nejspíše ne." Chvíli obě mlčely než mamka prolomila ticho. "V kolik vyrážíš?" Zeptala se. Katy koukla na hodinky a zvážila možnosti. "Vlastně právě teď." Odpověděla a vstala. "Jen si zaběhnu pro věci." Usmála se a rychle vstala. "Užij si to tam!" zavolala za ní máma s úsměvem. "Neboj." Odvětila přes rameno a vběhla do pokoje. Popadla tašku a klíče a běžela rychle zpátky přes chodbu ke dveřím. Přestírané spoždění uměla vždy dobře zahrát. Viděla, jak jí máma z kuchyně pozoruje a tak jí zamávala. Máma jí poslala vzdušnou pusu. Katy se usmála a uchopila kliku u dveří. Když je zavřela vydala se na vlak s tou nejkrásnější náladou, jakou uměl vykouzlit Benův úsměv v Katynčině mysli a hlas ke sluchátkách.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama