Dream Evil

5. srpna 2010 v 16:58 | Claire McCoy |  My heart, how are you?



26. Byla v lese. Nevěděla jestli běží nebo se jen prochází. Možná obojí. Připadalo jí to zvláštní. Cítila kolem sebe mnoho pachu a vůní. Naprosto přirozené pro stromy a mech. Jenže něco nebylo v pořádku. Neměla by tady být. Né právě teď. Jak se tady ocitla? To je mrtvá? Ne. To není možné. Nemůže být. Zastavila, aby se stihla nadechnout. Vlastně ani nevěděla jestli ovládá své vlastní tělo. Dala se znovu do chůze, aniž by to svým chodidlům přikázala. Takže sní? Sledovala kam jde, když jí najednou došlo, že ve svém těle ani není. Vždyť nevidí svýma vlastníma očima, ale z pozice někoho dalšího. To je snad přízrak? Vědomí oddělené od svého vlastního těla? Co se to děje? Její tělo pokračovalo dál. Prodírala se zvláštními keři. Byla si jistá, že takové v životě neviděla. Potom narazila na kapradí, ale to bylo skoro stejně vysoké jako běžné dospělé stromy. Rozhodla se jít skrz něj. Vlastně tudy jít nechtěla, ale její fyzická část ano, takže jí nezbylo nic jiného, než jen přihlížet. Najednou ucítila, jak se kolem začala rozprostírat mlha. Šla dál a dál a pak si uvědomila, že stojí po kotníky ve vodě. Otevřela ústa. Měla dojem, že její tělo promluví, ale místo toho se ústa znovu zavřela. Její tělo, nahromadilo v plicích vzduch a potom znovu zpozorovala změnu ve svém obličeji. Došlo jí že našpulila rty a nakonec jemně odoufkla mlhu kolem sebe. Připadalo jí nesmyslné, že mlha opravdu ustoupila. Potom viděla své oči pozorovat vodní hladinu. Vypadala klidně. Skoro jako nemluvně. Proč jí pak ale pozoruje? Příblížila se blíže ke svému tělu. Nakoukla přes rameno a najednou neviděla jen odraz kapradí v mlze. Ve vodě plavaly její vzpímínky. Výjevy od jejích batolecích let až po dobu kdy poprvé uviděla Claire. Byla jako v tranzu. Dokázala jen pozorovat tu nezranitelnější a nejroztomilejší hnědovlásku jakou kdy poznala, když v tom zaslechla hlasy. Byly jí povědomé. Známé. Kde je slyšela? Kdo na ní mluví? Stála jako přikovaná. Teda aspoň jako duch ano, ale její tělo se pomalu ponořovalo do vody. Katy si toho všimla. Zhrozila se. "Stůj! Utopíš nás!" Byla strachy bez sebe. Snažila se své tělo přinutit, ať vyleze. Jenže zbytečně. Ono už dávno zmizelo pod hladinou. V tom ucítila v puse vodu. Před očima se jí zatmělo. Někdo na ní stále mluvil. Né. Někdo na ní volá. Znovu ucítila v ústech vodu.
Instinktivně jí vyprskla. "Katy? Katy jsi v pořádku?" slyšela dívčí hlas, ale bála se jí odpovědět. Stejně by jí neslyšela. "Dejte jí čas. Je v šoku." slyšela další. Cítila něčí paže ovinuté kolem ní. Cítila něčí dech až příliž blízko. "Katy?" promluvil něžně. "Otevři oči." zaprosil. jak by mohla otevřít oči? Když je neovládá. Vždyť nemá žádnou moc nad svým tělem. Vždyť je mrtvá. "Prosím. Otevři oči." zaprosil znovu ten hlas. Ten hlas. Komu patří? Snažila si ho v duchu vybavit. "Prosím." slyšela ho znovu. "Bene je v bezvědomí. Nech jí ať se trochu prospí." uslyšela další hlas. Ben? On je tady? "Bene?" Promluvily její ústa. "Katy? Katy otevři oči. Jsem tady." Zavrtěla hlavou. "Ne. Ty tady nemůžeš být. Nemůžeš být mrtvý." Byla zoufalá. "Katy já nejsem mrtvý. Podívej se na mě." "Jenže, já jsem mrtvá. Viděla jsem to. Umřela jsem." Trvala na svém. Došlo jí, že zní vyčerpaně. "Jenom jsi omdlela." vysvětlil jí někdo další. Omdlela? To všechno byl jenom sen? "Otevři konečně ty oči, ano?" zaprosil Ben a tušila, že to řekl naposled. Pokusila se tedy vyslat signál svým víčkům. Najednou ucítila nepřejemné světlo skrz řasy. Zamrkala a potom se snažila je otevřít pořádně. Když se jí to povedlo uviděla ten nejkrásnější úsměv na celým světě a byl jenom byl pro ní. Byl to Benův úsměv.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Milly Milly | Web | 5. srpna 2010 v 17:41 | Reagovat
2 Luss Summers Luss Summers | Web | 5. srpna 2010 v 19:45 | Reagovat

pěkná pisnička :-)

3 MaKi MaKi | 5. srpna 2010 v 20:47 | Reagovat

nádhera..prostě bezkonkurenční 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama