Feeling

4. srpna 2010 v 17:03 | Claire McCoy |  My heart, how are you?


17. Když vzhédl a došlo mu, že je pryč snažil se si vzpomenout, jak dlouho seděl mlčky. Beze slova a bez pohledu. Vstal. "Musím jí najít!" rozhodl sám pro sebe. Jenže kde jí mám hledat? Máme jen tohle místo. Nikde jinde jsme spolu čas netrávili. Nemůžu hledat jehlu v kupce sena. Sotva vidím obrysy stromů. Jak dlouho jsme tu vůbec byli? Po těhle konstatováních a mnoha dalších otázkách a argumentech, které ze sebe v duchu vychrlil se rozhodl, že zkusí jestli nešla domů. Vydal se cestou pouličních lamp. Pořád myslel na její slova. Chápal jí. Vybavil si, jak ho prosila, ať zapomene. "Čekala na mou odpověď, ale já jsem mlčel!" udeřil pěstí do sloupy jedné svítilny. "Doufala a trápila se. Jen kvůli mě" vydechl. "Ublížil jsem jí." opřel se hlavou do studené lampy a zavřel oči. Na chvíli se rozhostilo ticho. Slyšel jen svůj dech. Kéž by stála před ním stejně jako jí teď vidí ve svých vzpomínkách. Přál si otevřít oči a mít jí tady. "Je mi to líto." zašeptal do tmy. Takhle si dnešní den nepřectavoval. Chtěl vidět její smích né pláč. Zavál vítr. Přinutil své tělo k pohybu. Odtáhl se od lampy. Dal se do těžkých kroků. "Kdybych to jen mohl vzít zpátky." pomyslel si. "Místo prázdna bych mluvil. Po deseti minutách vyčítání umlčel sám sebe a pokračoval mlčky. Claire se toulala ulicemi. Společnost jí dělaly její tiché slzy. Pořád myslela na Bena. Na to jak se zachoval. Snažila se tu vzpomínku vytěsnit z hlavy, ale ona se stále vkrádala zpátky. Kdyby tam zůstala ještě chvíli, kdyby měla ještě o vteřinu déle sledovat jeho nehybnou tvář, zlomilo by jí to srdce. Uběhla snad hodina, než se rozhodla vydat se na cestu domů. Dorazil k jejím dveřím. Zazvonil a doufal. Jenže Claire mu neotevřela. Místo toho se ve dveřích oběvila její babička. "Dobrý večer. Omlouvám se nechtěl jsem rušit, ale potřebuju mluvit s Claire. Je doma?" snažil se, aby to vypadalo vyrovnaně, ale trochu se zadrhával. Starší paní chvíli tiše hleděla, než nakonec Bena pozvala dál. Vzala ho do Claireřinina pokoje. "Můžeš tu na ní počkat." dovolila mu s úsměvem. Pak šla znovu lušitiť křížovky. Ben postával v potemělém pokoji. Rozhlédl se. U dveří po jedné straně měla ve zdi knihovnu. Na kraji jedné z vrchním poliček měli své místo krabičky různých čajů. Opodál uviděl dvě velké čajové sklenice. Vedle polic byl stůl s pc. Nad ním si všiml velkého obrazu New Yorku. Na další stěne bylo okno. Žaluzie byly stažené. U poslední stěny stála postel a nakonec těsně u dveří skříňka. Když se díval po zdech nemohl najít vypínač od světla. Podíval se vzhůru. Celý strop byl pokrýtý řetězy malinkatých žároviček, které se spíše používaly k ozdobám domu nebo Vánočního stromku. Zakrávala je průhledná látka, která obklopovala takto vytvořené hvězdné nebe a v každém rohu se vznášela až ke koberci, vždy uprostřed svázána stuhou. Po slepu našel zásuvku a zapl žárovičky. Když to udělal znovu se rozhlédl. Na skřínce si všiml rámečků s fotkami. Sundal si budnu a šel blíže. Na první fotce byla Claire s lidmi které neznal, až na jednu osobu. V druhém rámečku byl on sám. Lépe řečeno jeho karta s podpisem. Usmál se sám pro sebe a podíval se na třetí fotku. Byla na ní dívka. Měla nádherné upřímné oči. Na rámečku bylo napsané "Katynka". Prohlížel si jí. Nevěděl jak dlouho, ale měl pocit, že tu dívku už dávno zná.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama