I coward?

5. srpna 2010 v 11:28 | Claire McCoy |  Hanah Larsen & Mytery of life




Ozvalo se tiché "Kap" když slza dopadla na chodník. Mohl to slyšet snad jen vítr, který se opíral o její záda. Ani pořádně nevěděla proč brečí. Snad proto, že si nedokáže přiznat to, že má naději?Mohl by to být pořádný důvod? "Kap." Oznámila další slza, když dopadla na zkroucený list co se povaloval na zemi. A znovu "Kap." Zazvonila kalůž, když ta další dopadla na její povrch a zčeřila tak na chviličku její klidný povrch. Někdo, kdo to způsobil se zastavil. Klekl si ke kalůži přestože věděl, že jakmile vstane bude mít kalhoty jako čuně. Ten někdo, si zkusil nemotorně setřít tvář mezitím, co se díval jak se uklidňuje hladina. Když se tak stalo, Hanah poznala své oči, které se na ní smutně upírají. Svůj nos, který pomalu začíná rudnout z toho jak jí nepochopitelně padají slzy a pořád popotahuje, protože nemá kapesník. Poznala svoje ústa, která by se měla usmívat, když přestalo pršet. Hleděla deset minut, pak jí přešla chuť se koukat. Vstala. Obešla kalůž a vydala se dál. Všude bylo prázdno. "To je dobře." Ozval se někde hlásek v její hlavě. Kdyby mě takhle viděl Samuel propadla bych se do země. Samuel. Povzdechla si a opět se ozvalo "Kap." To kvůli němu tu přece pláču. Vzpoměla si na to jak se na ní usmál v clubu. Po celý večer si přála, aby v sobě našla odvahu a šla prostě za ním. Pozdravit. Usmát se. Pokecat. "Achjo." Znovu si povzdechla. "Přece nemůžu bejt takovej zbabělec." Protestovala v myšlenkách. Musím za ním příště jít. Měla bych za ním jít. On je můj dovůd, proč se usmát na tenhle svět. Můj důvod, proč být šťastná. Já přece mám naději! Dodávala si v duchu a vzpoměla si na to, jak  na sebe koukala do zrcadla. Na to, jak tam seděla holka, která se bojí ukázat lidem jaká doopravdy umí být. Potom jí zahřála myšlenka, když ve vteřině v zrcadle viděla tu Hanah, kterou je ve svém nitru. Sebevědomou Hanah. Schopnou prát se za to co chce. Hanah, která by svou podstatou dokázala změnit svět. Skouzla pohledem k náramkům. Proto je tak miluje a nedokáže mít to srdce byť je jen někomu půjčit. Jsou klíčem, jak v sobě vidět to, co potřebuje. Letmo se usmála a pokračovala dál v cestě.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terezka Terezka | E-mail | 5. srpna 2010 v 21:51 | Reagovat

Co říct znovu úžasné....ta věta..On je můj dovůd, proč se usmát na tenhle svět....tolik mi toho došlo v tu chvíli.... :-(  :-( ....:-)
Ty víš že to je krásný, víš že mi tu tekla slza když sem to četla..děkuji..!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama