Please, come to me!

1. srpna 2010 v 0:47 | Claire McCoy |  Hanah Larsen & Mytery of life






Seděla na posteli a zírala na svůj odraz v zrcadle. Napadalo jí jestli i ostatní vidí tu nezajímavou a obyčejnou holku, kterou vidí ona. Chvíli se tou otázkou ubíjela, potom už svůj pohled nevydržela a sklonila hlavu. Zadívala se na svoje náramky. Nevěděla jestli je to pravda nebo se jí to jen zdálo. Ano. Vážně se pousmála a kromně toho si uvědomila ještě jednu věc. Ten pocit co měla před chvilkou zmizel. Netušila na jak dlouho, ale teď už tu není. Zhluboka se nadechla a znovu se podívala do zrcadla. Kde je ta holka co tam byla? Zavrtala do sebe pohledem a zašklebila se. "Kdyby mně každej viděl teď ani by mně nepoznal." Zajímalo jí jestli jí tahle stránka osobnosti vydrží než otevře dveře a vyjde ven. Chvíli se zase ztratila ve své hlavě. Pak jí upoutala jiná věc. Hodiny! "Šmarja, příjdu pozdě!" Popadla svůj zelený svetr a rychle si ho přetáhla přes tílko. Ještě se ohlédla a letmo se znovu mrkla do zrcadla. Po dívce, kterou zkoumala předtím se slehla zem. Teď tam stála Hanah, jak jí zná, když chodí pozdě. Popadla mobil a ve spěchu si ho zastrčila do jedné z kapes. Nemotorně se nasoukala do kecek, který jí ladily se svetrem. Znovu jí napadlo, jak by teď vypadala. "Co to dneska mám s tím zrcadlem?" Zašpitala si pro sebe. Narovnala se a naposledy se nadechla. Potom vyrazila ulicí do clubu. Všude bylo prázdno a pouliční lampy už svítily. Byla za to vděčná. Mohla se zasnít. Z pohledu jeho tváře jí vytrhly až zvuky, ke kterým se blížila. Rozhlídla se kolem. Uvědomila si, že jí nohy nesly sami po celou tu dobu co byla mimo.

Když vešla do clubu, hned se jí ujaly kamarádky. Po chvílce se s jednou vydala na taneční parket. Samuela si všimla hned, ale on jí ještě ne. Snažila se užívat si muziku a společnosti, ale v duchu ho stále pozorovala. Neubránila se sama sobě, aby své pozorování zůstalo jen v její hlavě. Když to jen trochu šlo, pohledem sklouzla k místu kde stál a bavil se. Srdce jí radostí zatepalo pokaždé když se usmál i když ten úsměv nepatřil jí. Za chvíli ho měla plnou hlavu a rozhodla se více vnímat Velu. Začala si znovu užívat tanec a její radost. Jenže srdce jí znovu poručilo, ať se podívá k místu kde stál. Zvedla tedy znovu oči. Nebyl tam. Přejela pohledem celý club, a pak znovu do očí Vely. "To odešel?" Zeptala se sama sebe. Odpoveď nečekala, ale přece jen se odněkud ozvalo slabounké "Ne." Sebrala odvahu a zeptala se ještě na jednu otázku. "Kam se mám podívat?" Místo odpovědi ucítila, jak se její hlava otáčí. Nechápalo to. Jen to z povzdálý sledovala odněkud z nějakého zapomenutého kouta své mysli. Její oči znovu sami přelétly místnost a pak ho našly. Směřoval k místu, kde předtím stál. Její ústa se začaly sami od sebe usmívat a tep jejího srdce jí znovu začal ujišťovat o tom, co dávno věděla. Uvědomila si, že za pět vteřin projde kolem ní. Instinktivně sklopila oči a znovu ho vyhledala až dvě uběhly. Na kratičký okamžik cítila jak se jí srdce zastavilo. Díval se na ní a věnoval jí ten nejkrásnější úsměv na celém světě.



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maty K. Maty K. | 1. srpna 2010 v 0:55 | Reagovat

Opět sem to ''zhltnul'' pěkné a čtivé .. co víc dodat ;) :-)  ;-)

2 Had Had | 1. srpna 2010 v 1:06 | Reagovat

Nakonec jsem tu rekneme "silu" nasel protoze si to zaslouzis a zase si nezklamala a cim dal tim vic mne ujistujes v tom ze tvuj sen se urcite splni :) i kdyz porad si nemuzu pomoct a vidim tam tebe :)

3 Lenka Lenka | 1. srpna 2010 v 13:49 | Reagovat

Krásné ako vždy!:) už sa neviem dočkať kedy si budem môcť kúpiť tvoju knihu a povečeroch ju čítavať.. :)

4 fanny fanny | 3. srpna 2010 v 18:36 | Reagovat

Claire: To, že tvé texty jsou čtivé, není pochyb, ale to by bylo příliš zjednodušené. Velkou chválu si zaslouží stavba příběhů (jednotlivých kapitol) to, jak lehce si dokážeš pohrávat s křehkými emocemi, aniž bys sklouzla do krajiny kýče. Nejcennější je pak tvá imaginace, kterou dokážeš proměnit v proud slov  tak lehce a samozřejmě jako dech spánku ...

Stále se lepšíš... až neuvěřitelně.
Tvůj svět má tolik rovin...
Už dlouho jsem nečetla text od tak nadaného mladého autora.
Moc děkuji za odkaz a ráda se sem zase vrátím... na to kouzelné místečko, do malá romantické oázy "člověčenství" :-)
papa

5 dadu0605 dadu0605 | 11. září 2010 v 22:42 | Reagovat

jednoducho úžas..i ked môj názor vieš :) vždy ked začnem čítať tvoje "príbehy" tak zabudnem čo sa deje okolo mňa .. úplne ten text ma prenesie..ako keby som tam bola snimi.. nemám slov :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama