He and dreams

4. srpna 2010 v 19:36 | Claire McCoy |  Moje mysl - My mind


Vidím se jak si obouvám kecky. Vidím se jak za sebou tiše zabouchnu dveře. Přitáhnu si rukávy svého milované svetru až těsně k prstům. Na zápěstí pod jedním z nich se mi houpe Bellin vysněný náramek. Vidím se dojít až k místu, které až nezdravě často popisuju v příbězích. Vidím se jak si obejmu kolena a dívám se na klidnou hladinu. Sním o obětí. O pažích ve kterých bych se mohla schovat patřící člověku, kterýho až příliž často vídám ve svých snech.

Vidím jeho ruce, které mě neobejmou. Sama to vím až moc dobře a přesto si ty představy nedokážu zakázat. Kéž bych aspoň věděla že si to zasloužím abych po něm mohla toužit oprávněně, ale nezasloužila bych si to ani kdybych se k němu hodila. Tělem i duší. Už jen to že bych to dokázala vyslovit nahlas dokazuje jak moc jsou moje přání tak vysoko a moje nároky nicotné.
Miluju když sním a když mě jeho paže opravdu drží v obětí. Když tiše brouká melodii a já opravdu můžu sedět jen tři centimetry od něj a poslouchat. Zabalit se a obrnit svou mysl těmi tóny a vědět že když se to děje, tak mi nic neublíží.

Miluju když se mi zdá sen ve kterém je všechno tak živé a plé hrozeb, než pak najednou vše zmizí, protože se oběví právě on a v tu chvíli je to jenom on. Miluju těch pár vteřin, které pro mně znamenají svět, když můžu hledět do těch jeho očí a otočit se a cítit jeho upíríjící se pohled na mně. Je mi jedno že je to jen pohled jen melodie a jen obětí. Přesto je to víc, než co bych od něj kdy mohla dostat, ale pak se vzbudím a je to pryč.
Dožene mně realita a ta mluví za všechno. Nakonec mi je pak líto že se mi zdají ty sny. Radši nic než vědomí že nenárokuju. Méně by to bolelo. Být nikdo ale být s tím spokojená. Bylo by to lepši než aby mi ty sny namouvaly něco jinýho.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama