Ideas and Death

4. srpna 2010 v 16:06 | Claire McCoy |  My heart, how are you?




1. Schoulená seděla v prostorném sprchovém koutě pod kapkami, hotelového pokoje, které přicházeli jakoby z nebe. Nevnímala jestli teče teplá voda nebo mrzne. Vnímala jen své vize. Viděla umírající Selene a její dítě v otcovském zajetí Calebova náručí. Cítila smrt i nový začínající život. S každým svým nadechnutím měla pocit, že odchází ten Selenin. "Už dost!" Nechtěla rozhodovat o osudu těch které si vysnila v přectavách. Pokoušet je a vystavovat je utrpení. Pro ní žili. Byli její součástí. Nebyli to jen řádky na papíře. Stvořila je. Když prožívají bolest cití to stejně. Cítí jí jako svou vlastní. Když vidí smrt má pocit, že i její vlastní srdce odchází pryč. Docházela jí síla. Plakala. Plakala pro sebe a pro Selene. Pro její rodinu a dceru, kterou nikdy nepozná. Nikdy jí neuvidí vyrůstat. Někdo vešel do pokoje. Rozhlédl se. "Claire jsi tady?" bylo ticho. Hrála jen televize přepnutá na finále Superstár, které právě končilo. Vypl jí a rozhlédl se. Uslyšel hučící vodu. Padly mu do oka pootevřené dveře koupelny. "Claire?" šel blíž. Pomalu otevřel dveře. Uviděl jí. Krčila se pod sprchou za skleněnou přepážkou. Přes šum slyšel její vzlyk. Rozběhl se k ní. "Claire stalo se něco? Claire!" Snažil se mluvit vyrovnaně, ale měl o ní strach. Když vidíte bytost, kterou milujete, choulit se pod sprchou v oblečení a slyšíte její vzliky nedokážete být klidní. Otevřel skleněné dveře a vešel dovnitř. Sedl se těsně vedle ní. Nevadilo mu, že teď budou zmáčení oba. Voda byla naštěstí teplá. Natáhl ruku a pohlazením jí odtáhl vlasy z čela. Když otevřela oči, měla je utrápené od slz. Pohlédla jeho směrem. "Bene promin, omlouvám se. Kolik je hodin? Moc mě to mrzí." zněla zoufale. Pousmál se, aby jí uklidnil. "To nic. Jen mi řekni co se stalo." Chvíli byly slyšet jen dopadající kapky. Když Claire promluvila skoro šeptala. Hlas se jí chvěl. Otočila se co nejdál od přepážky a přitáhla si kolena ještě těsněji k tělu. "Psala jsem." vyslovila s námahou. Ben se rozhlédl. Před sprchou se válely listy z bloku. Opodál byla zakutálená tužka. Naklonil se dopředu a přečetl si text. Na styl, kterým psala si už zvykl. Bylo to nepřehledné a někdy složitě popsané. Jindy slova nedávaly význam, ale vždy když dočetl věděl přesně proč, které slova volila. Vždy mu chvíli trvalo se vzpamatovat z toho co právě viděl, protože se cítil jinak. Slova ho vždy přenesla do děje. Sám prožíval to, co hlavní postava. Chvíli mlčel, aby se uklidnil. Nepřítomně se posadil zpátky. Když se potom podíval vedle sebe věděl proč je tak zničená. To co on on právě prožil ona cítila, až do morku kostí. Přisunul se blíž a obejmul jí. Seděli takhle dlouho, až nakonec Claire přestala ronit slzy. "Vím, že tě to trápí." zašeptal. "Ale prožila nádherná život s Calebem. Tenhle konec je pro ní ten pravý. Bylo správné, odejít ze světa takto. Vím, že bys chtěla změnit co je napsáno a nemůžeš. Bolí tě to, ale má to tak být." odtáhla se. "Jak to můžeš říct Bene. Selene si nezasloužila smrt. Jak jí to můžeš přát?!" podívala se mu do očí. Znovu jí obejmul. "Vzpomínáš na Daga?" zeptal se. Claire nechápavě přikývla. "Vyprávěla jsi mi o něm. O jeho lásce k Seli i to jak se rozhodla pro Caleba, že s ním odešla do světa lidí a Dag zůstal sám. Potom ztratil své schopnosti, protože se s tím nedokázal vyrovnat. Stal se kořistí pro ty jenž přitahuje krev ztracených duší. Potom ho proměnili na nemrtvého, aby bloudil bolestnou věčností. Taky si nemohla jeho příběh přepsat. Tím se jejich osudy vyrovnávají. Seli poznala lásku. Dag bolest. Teď se to prostě jen obrací. Má to takhle být a ty to v hlouby duše víš. Když domluvil vyhledal její oči. Vzal její tvář do dlaní a utřel pozůstalé slzy. Jeho pohled jí uklidňoval. Nemusela nic říkat, aby věděl, že už je jí dobře. Netušila jak dlouho takhle seděli, ale pamatovala si jak to skončilo. Políbil jí.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama