Letter

4. srpna 2010 v 16:30 | Claire McCoy |  My heart, how are you?



6. Byla jako tělo bez duše. Celý den se snažila dopsat sešity a naučit se na testy. Nechtěla být doma. Byla ve škole se spolužáky. Mluvili na ní, smáli se a vyzvídali, ale nebyla s ní skoro řeč. Chtěla mu zavolat. Vysvětlit proč odjela, ale bála se. Nevěděla jak by reagoval. Co mu vůbec měla říct? Bylo to jakoby ho nemilovala. Jako, že si chtěla užít a zbohem. Bála se, že by jí. zradil hlas. Ve škole si na ní buď ukazovali nebo se s ní chtěli spřátelit. Někteří jí nenáviděli. Už dřív na ní někdo vyhrabal číslo a chodily jí smsky typu "Nech ho být!" ale nikdy né v takovém množství. Měla toho po krk. Chtěla jen vše dohnat a vypadnout. Neustále poslouchala jeho písničky a oddalovala chvíli kdy mu zavolá. Ben vůbec nic nechápal. Potom co jí volal včera se jí nepokoušel znovu zastihnout. Myslel si přesně to, čeho se Claire obávala. Myslel si, že ho chtěla využít, ale proč a jak? Nikdy na to nevypadala.Nezajímala se o média. Nikdy neprahla po tom, aby se jí novináři na něco ptali. Byla jen s ním Byl si jistý, že je ta pravá která ho miluje. On jí miloval. Stále si připomínal její úsměv, zmatenost a to jakým způsobem se na všechno dívala. Každá věc pro ní byla neskutečná. Pro všechno měla tolik různých pojmenování. Každou situaci vysvětlila tisíci různými způsoby. Tak proč se stalo tohle? Kam vůbec zmizela? Tohle si zasloužil? Neustále na ní myslel. Měl pocit, že z toho zešílí. Dnes se šel projít. Nevědomky zamířil k parku. Šel stejnými ulicemi jako chodívali spolu. Až když dorazil k vyvýšenině u jezírka kde sedávali došlo mu kde je. Nohy ho sem zavedly automaticky. Kéž by tu byla. "Claire vrať se mi." začalo pršet. Došlo mu že je jen v mikiněa v ruce stále drží její tričko, které mu po ní zůstal. otočil se a zamířil zpátky domů. Pišlo mu to jako perfektní počasí k jeho náladě. Když se vrátil do bytu byl celý zmáčený. Zamířil tedy rovnou do ložnice pro nové oblečení. Když si sundal mokré věci a natáhl si na sebe nové. Všiml si na zemi obálky. Zvedl jí ze země a prohlídl si jí. To musí patřit Claire. Sedl si na postel a rozlepil jí. Vytáhl papír. Poznal její rukopis. Rychle přelétl stránku. Bylo mu divné číst souvislé věty. Vždy od ní četl jen její úryvky a vize.
Četl ještě jednou a pomaleji. "Chci ti jen říct, že i když jsem to oddalovala jak to jen šlo, realita nás nakonec stejně dohnala a já jsem se musela vrátit zpátky do svého světa. Musím dohnat vše co jsem zameškala. Vím, měla jsem tito říct, ale jak jsem mohla? Poslední den bychom strávili jako dva trosečníci s poslední pitnou vodou. Chtěla jsem si na dlouho zapamatovat tvůj úsměv a přála jsem si aby i ty sis pamatoval ten můj. Mrzí mě pokud jses se mnou chtěl rozloučit. Připadadalo mi to jako ironická a krutá rána prubodit se z nádherného snu. Víš, že bez tebe nepřežiju ani vteřinu. Strašně mi chybíš, už jen když ti píšu tento dopis. Prosím neměj mito za zlé. Miluju tě." Claire..


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama