Tears and confusion

4. srpna 2010 v 16:26 | Claire McCoy |  My heart, how are you?


5. Zapoměla si natočit budík, ale i tak se vzbudila dříve než Ben. Vstala a natáhla se do ryflí. Jenže své tričko nenašla. Musela si vzít Benovo, které měla včera večer na sobě. Omyla se a vzala si jablko. Potom se naposledy podívala na spícího anděla. Musel jí v noci přenést do postele, protože si byla jistá, že spolu usnuli na sedačce. Chtěla ho ještě políbit, než se vrátí domů, ale bála se že by ho vzbudila. Vytáhla z bundy obálku a položila jí vedle něj na polštář. Včera to bylo nádherné. Kdyby mu řekla, že se musí vrátit zpátky, nikdy by si takový večer neužili. Cestu ven vzala přes obývák kde nechala tašku. Popadla jí ze země a ještě naposledy se otočila směrem k ložnici. Mezi pootevřenými dveřmi ho naposledy viděla. "Vypadá jako anděl" napadlo jí. Usmála se a zamířila ke dveřím. Otevřela je a potichu je zavřela. Ocitla se na studené chodbě. Cítila se mizerně. Dala do kroku. Venku na ní čekal taxík. Chtěla se projít, ale nebyl čas nestihla by vlak. Nasedla do auta. Řidič jí odvezl před hotel a počkal na ní. Skočila si pro kufry a odhlásila se. Potom znovu nasedla a zamířili na vlakáč. Když dojeli na místo, vystoupila a zaplatila mu. Sedla si na blízkou lavičku a vytáhla mobil. Odolávala nutkání mu zavolat. Měla na krajíčku. Tolik s ním chtěla být, že by zameškala školu. Nemůže. Měla dvacet minut. Tak dlouho jí budou mučit vzpomínky a jeho hlas ve sluchátkách. Musela ho poslouchat zrovna teď. Nemohla si zapnout něco od Imogen Heap nebo Yirumi. Do mysli se jí vkrádal text od Pink. Benův úsměv a vůně. Ty doknalé chvíle. Proč nemůže být všechno lehké. Proč nemůže být jako ostatní. Prostě se zbalit a jít. Rozbrečela se. Nesmíš mu zavolat. Kázala si. Vydrž to. Ben se vzbudil. Ospale se rozhédl po pokoji. Bylo ticho. Lůžko vedle něj bylo prázdné. Vstal, umyl se a oblékl. Dal si něco na zub a potom ustlal. Obálka slétla na zem. Vůbec si jí nevšiml. Podíval se na hodinky. Teprve osm? Myslel, že už je dávno po poledni. Nechápal kam, tak brzo Claire šla. Neříkala mu, že by dnes něco měla v plánu. Doufal, že spolu stráví i tenhle den. Bylo mu to divné. Vzal do ruky mobil a vytočil její číslo. Nezvedla mu to. Nechtěla. Myslela si, že už si přečetl dopis. Chce jí to rozmluvit nebo se rozloučit ať na něj ještě počká. To němůže. Zvláštní ani mu nebere mobil. Rychle se navlékl do bundy, popadl klíče a jel do hotelu. Když tam byl zamířil k jejím dveřím a zaťukal. Nikdo neotevřel. Zkusil to znovu a uslyšel kroky. Když se dveře otevřely, Claire tam nebyla. Stál tam neznámí kluk. Nechápal to. "Známe se?" optal se blonďák. "Asi to zní trochu blbě, ale tady by měla být moje přítelkyně." vysvětlit Ben nechápavě. Jenže místo naděje dostal ránu do srdce. "Musím tě sklamat. Tady není. Přihlásil jsem se před chvílí a nikoho jsem odtud odcházet neviděl." Odpověděl a zavřel mu před nosem. "Odhlásila se?" zeptal se sám sebe tichým hlasem. Vřera to bylo tak perfektní. Co se stalo? Proč mu nezvedá mobil? Ještě chvíli tam stál. Než mu hlava přikázala se pohnout. Rozhodl se vrátit domů. Když přišel do prázdného bytu. Práskl sebou na gauč. Chvíli hledal ovladač, kterým včera vypl televizi. Našel ho pod jedním polštářem i s jejím tričkem. Vše co mu po ní zbylo. "Kde jsi Claire?" zašeptal k němu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama