Feel his touch

11. září 2010 v 21:52 | Claire Lullaby |  My heart, how are you?





29. Sklenička jí vypadla z rukou a roztříštila se na milion malinkatých kousíčků. V každém z nich viděla Claire něco, co by jí dokázalo s určitostí zabít. Né její tělo, ale zabít její srdce. Zlomit ho. Zbavit ho radosti a lásky. Nedokázala se pohnout, přesto se svezla na podlahu a tvář schovala v dlaních. Nedokázala si vybavit proč. Proč jí padají slzy po tváři. Proč tu tak bezmocně sedí na zemi v moři střepů. Proč jí sklenice vypadla z rukou. Co viděla? Co bylo v její budoucnosti? Nedokázala si to vybavit, ale ten chlad, samota a bezmoc jí obklopovaly. Měla pocit, že už nikdy nevstane. Už nikdy neucítí jeho ústa na svých. Už nikdy jí neobejme. Jediný kdo jí dokázal obejmout byla zlá předtucha. Věděla, že by se měla pohnout, ale nedokázala se přenutit. Jedna její část si přála, aby se vzpamatovala, protože nedávalo žádný smysl tu být. Přála si, aby tu byl a pomohl jí vstát. Dokázala jen vnímat čas a vycházející slunce. Které vystřídalo jas měsíce. Uvědomovala si to, protože byla naproti oknům. Netušila kdy jí ruce spadly ke kolenům, aby je pevně objaly. Cítilala svůj nepřítomný výraz, hledíc z okna. Uvědomovala si, že jí na kůži začíná hřát sluneční svit. Pak uslyšela kroky. Snažila se pátrat ve své paměti, čí kroky to jsou. Kde to vlastně je. Potom si uvědomila, že jí někdo našeptává konejšivá slůvka. Byl to moudrý, ženský hlas plný pochopení. Claire nevědomky vyhledala babičiny oči a vpila se do nich. Její babička nikdy nebyla zlá. Byla to žena, která za každé situace, udělalo to správné. Jakoby věděla, co je v tu chvíli potřeba. Nikdy nevyčítila ani nezuřila. Claire si nedokázala vybavit, žádnou vzpomínku ve které, by muselal popřít její dobrotu. Věděla, že její babička žije úplně jiný život. Na světě neexistovala žena, která by jí byla podobná. Měla pocit, že tu nikdy není, ale přesto se oběví v tu chvíli, kdy jí Claire potřebovala. Ničivé pocity jí začaly pomalu opouštět a ona dokázala vstát. Nepřítomně si nechala navléknout bundu. "Musíš se jít projít Claire. Pomůže ti to." Poradila jí babička a nasměrovala jí ke dveřím. "At, se stane cv budoucnu cokoliv, zvládneš to." Zašeptala ještě, líbla jí na čelo a nechala jí přede dveřmi. Claire sáhla na kliku, která jí zastudila. Tělem jí projela úleva. Byl to jiný chlad, než předtím. Tenhle jí utěšil a nabyl její tělo novou energií. "Babča má pravdu." Zašeptala si sama pro sebe a otevřela dveře. "Zvládnu to." Povzbudila se a otevřela dveře do známé ulice.



 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Stánina49 Stánina49 | 11. září 2010 v 23:32 | Reagovat

Božínku Clear, co článek to perla, jestli ty nebudeš spisovatelkou tak minimálně psycholožkou.. jsi úžasná :-)

2 Claire Lullaby Claire Lullaby | Web | 11. září 2010 v 23:46 | Reagovat

Děkuju Stání :-*

3 Lenka Lenka | 13. září 2010 v 19:54 | Reagovat

noo krásne :) síce niesom na také veci ako "zjavovanie" duchov ale babičky su cool.. :D tento príbeh bol krásnym opisom situácie, ale teraz mi zas chýba aby sa niečo dialo, nejaké vzrúšo.. :)tak verím že si toho vzrúša ešte užijem a teším na ďalší ;)

4 Claire Lullaby Claire Lullaby | Web | 13. září 2010 v 21:53 | Reagovat

V tomhle díle do hry vstupuje zase Claire po dlouhé době. Prostě měla předtuchu že se všechno změní, že příjde o něco co je jí drahé. Kéž bych mohla prozrazovat ale nemůžu. Ještě to bude hodně popletený milostný trojuhelník. V dalším díle to bude z pohledu Bena. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama