Together at last +15

3. září 2010 v 9:37 | Claire Lullaby |  Physically together





Stál mezi stromy, kde ho nebylo vidět a díval se na ní. Na tu jenž jí patří jeho srdce. Seděla u tůně, ale nevzhlédla. Netušila, že stojí pár kroků za ní. Pozorovala vítr vytvařející na hladině malinkaté stříšky třpyticí se ve slunečním svitu. Něco zašramotile v lese, kousek od místa kde stál Neji. Oba se automaticky ohledli. Alja spatřila jeho a on stromy za sebou, ale nic víc a tak se otočil s úsměvem, co mu pohrával na rtech. Jejich oči se setkaly. Zalekla se své nervozity a otočila se rychle zpátky. Její líce se začaly zabarvovat do červánků. Dávno věděla, co k němu cití, ale bála se beznaděje. Byl to on. Ten jemuž patří každičká část její bytosti, i kdyby jí nechtěl. Malinko se pousmála svým myšlenkách a hořícím tvářím, které vždy vše prozradí. Když viděl jak rychle otočila svou hlavu zpět k vodě, jak jen letmo zaopětovala jeho lásce jakoby se na místě propadl do nejčernějšího moře temnoty. Nesnáze na sobě nedal nic najevo a pomalu zamířil k ní. Nejistě si prohrábl své krátké čokoládové vlasy a posadil se vedle ní. Ta vzdálenost mu připadala daleká, přestože byl od ní dva malé krůčky. Alja se začervenala nanovo a nahnula se více k odrazu své tváře mezi stříškami svitu. Havraní prameny jí spadly k okrají tváře. Nečekaně i pro něj pozvedl svou ruku a přiblížil jí k jejím vlasům. Nežně je odhrnul zpátky za ucho. Jeho dotek jí povzbudil. Nevěděla co dělá ani co jí pohání, ale utrhla stéblo trávi a usmála se. Letmo si ho prohlídla a zelétla k jeho očím. Pak znovu na okamžik sklonila hlavu novými rozpaky. Zvedla ruku se stéblem a následovala jím jeho tvář. Její myšlenky mířily do nebe. Jakoby jeho pohled znamenal vše. Koncem stébla se ho dotkla a začala obkreslovat jeho jemné rysy. Kolem lící, rtů kolem nosu i nazelenalích očí.
Povzdechl a zajel jí do vlasů. Nakonil se k ní tak blízko, až měl její nádhernou, lahodnou vůni na dosah. Lehce se opřel o bok její tváře tou svou a nadechl se pramene. Voněla po jahodách a moruších. Skoro ho omámila. Vzdálený hlásek v jeho hlavě na něj zašeptal, že tohle by dělat neměl. Příliž brzy pro oba se tedy začal odtahovat. Jenže to co cítil bylo silnější, než aby ho přebil tichý rozum. Byl od ní vzdálený jen malinko. Znovu se příbližil  a nanovo povzdechl. Přece jen si svůj tah naposledy rozmyslel a nakonec se láskyplně opřel čelem o to její. Její nádherné modré oči měl od sebe jen kousínek. Alja v jednom koutku své mysli, ucítila, že ho musí povzbudit, aby pokračoval  v tom, co tak krásně začalo. Zvedla tedy svou ruku a svými prstíky začala hladit jeho ruku, kterou se opýral o mech a trávu. Pomalu a hladce si razila cestu po jeho předlokzí loktu a po chviličce i paži až ke krku a za ním nechala ruku být. Rozhodla se si ho jemně přitáhnout k sobě blíže. Byl její reakcí skoro ochromený, ale nedočkavost ho přiměla na nic nečekat. Poručil své paži, aby se dala do pohybu a zvedl svou ruku. Lehce pohladil její bradu, potom jí znovu zajel oběma rukama do vlasů a nosem se otřel o její tvář. Oba ucítili dech toho druhého. Byla to tak neoodolatelná chvíle. Podíval se jí do očí, než je zavřely. Nežně a přitom vášnivě jí políbil. Poprvé jen pootevřel ústa a vtiskl jí polibek na dolní ret. Když si uvědomila jeho horký zrychlený dech, tělo jí přimělo mu polibek oplatit.  Byl tak nadšený z toho, že ho nezastavila, ale ve snu nečekal, že by mu polibek vrátila. Alja nikdy nikoho nepolíbila.  Nikdy ani nečekala, že by políbil někdo jí. Ve snu jí nanapadlo, že  by to byl ten komu její srdce dávno patří. Byla to pro ní nejkrásnější chvíle jakou kdy prožila. Pohltila je radost a začali se líbat, až měli problém nechat toho druhého nadechnout. 
Jejich těla začala spalovat vášeň. Žíznily po tom druhém a docházelo jim, že polibky už nestačí. Neji schovával Alju ve svém náručí, když ho ruce nutily jí svléknout suknici a korzet. Alja byla rychlejší. Sama nechala svou mysl dokonale pohltit tuhou, která jí přiměla svléknout Nejimu košili. začala si razit cestu po jeho kůži. Užívala si dotek na jeho vyrýsových svalech. Srdce jí letělo stejně jako se třepotají křídla kolibříka. V koutku mysli si uvědomila, že Nejíizačal bojovat s jejím šněrováním. Byla ráda, že je pohlcena touhou s rozpaky by nevěděla co dělat.
Za chvíli leželi oba nazí. Kdyby měl Neji čas, nevěřil by jak rychle k tomu došlo. Alja cítila jeho doteky všude, kde to jen bylo možné. Kůže se jí zachvěla pokaždé, když po ní přejel. Tolik se vždy bála, že její nezkušenost vše pokazí ,jenže k tomu vůbec nedošlo. O to víc to bylo vzrušující. Znovu zatoužila po jeho polibku a přitáhla si ho blíž. Vášnivě se líbali, když dole ucítila zvláštní ale jen lehký nátlak. Chvíli přetrval než úplně zmizel. Cítila Nejiho nedočkavost po požitku, ale přitom věděla, jak je jemný a opatrný. Toužila mu dát všechno, co mohla. Odlehlá části mysli, která se oddělila od jejího těla jí pořád dokonale opakovala, že po ní taky celou dobu toužil a její city byly opětované. To tu chvíli dělalo ještě přenádhernější, než je. Neji znovu a znovu opakoval tytéž pohyby ani o tom nevěděl. Jeho tělo dělalo jen to, co pro něj bylo přirozené. Dychtilo a bralo si to , po čem prahlo a když to dostalo nepřestávalo chtít víc. Bylo to poprvé v jeho životě co zažil takové pocity a nesmírný chtíč. Opět a zase opakoval pohyb, když Alja zasténala rozkoší. Nechápala co to je. Měla pocit, že jí hlava exploduje. Bylo to tak nesmírně silné a intenzivní. Mohla zkusit použít všechna slova světa, ale pochybovala, že by to bylo dostačující. V tu chvíli přestalo všechno existovat. Zůstali jen oni dva. Navždy a napořád. Nikdo z nich netušil, jak dlouho se dokáží milovat, dokud je nepřemohla únava a usnuli si v náručí.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 D. D. | Web | 21. prosince 2010 v 16:05 | Reagovat

Jsem tady poprvé a ještě jsem si všechno pořádně neprohlédla. Ale musím uznat, že tohle číst od někoho poprvé.. nu, řekněme, že ten dotyčný člověk si toho dotyčného ihned zamiluje :D

I když mi připadalo, že je všechno napsané jen tak zlehka, působilo to krásně a jemně. Zvlášť moje oblíbená je scéna, kdy oba otočí tvář - ona na něj a on na les - když se pak s úsměvem obrátí a usměje se na tu její. Byla to krásná představa.

Docela ti závidím, že se nebojíš něco takového napsat. Pokud já vím, něco podobného mám u sebe asi jen dvakrát a dala jsem to dohromady velmi, velmi dávno. Upřímně říkám, že bych chtěla něco nového napsat, ale nemám nejmenší ponětí, jestli o to někdo stojí.

A taky ti závidím to, jak jsi hned na začátek uvedla jejich vztah. Že on je zblázněný do ní a ona do něj. Že ses nebála sentimentu a že ve tvém podání nevyzněl kýčovitě.

Možná jediné, co bych vytknula, je úprava odstavců a drobounké chybky. Ale i tak to byl požitek.

A poslední - máš neuvěřitelně zajímavá jména. Líbí se mi proto, že jsou cizí a hlavně proto, že nejsou česká. /Upřímně musíš uznat, že Katka s Honzou by tomu příběhu ubírali na šťávě :D / Inu, jdu na další tvé výtvory, doufám, že mě stejně tak překvapí a nadchnou ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama