Heat

8. října 2010 v 16:54 | Claire Lullaby |  Endymión and Seléné


V dávných dobách se říkalo, že bohyně Seléne vozí měsíc po obloze. Každou noc následovala svého bratra Hélia, boha Slunce, aby zachytila jeho ohnivé paprsky a odrazila světlo zpět na Zem. Jedné noci tomu, ale bylo jinak. Když byla na své cestě, pohlédla dolů a spatřila ho. Endymióna. Pouhého pastevce spícího v horách. Zamilovala se do něho. Noc co noc shlížela na jeho jemnou krásu a milovala ho stále víc, dokud jednoho večera neopustila Měsíc mezi Sluncem a Zemí a nesestoupila dolů na travnatá pole, aby ulehla vedle něj.

2. Odtáhl se od ní a zalapal po dechu. Měl pocit, že mu ta přenádherná žena vidí až do žaludku, ale nedokázal se od ní pohledem odpoutat ani kdyby chtěl. Přitom jí do tváře neviděl, kvůli té tmě. Potřeboval jen pár tveřin, aby mohl sklidnit svůj dech. Cítil, že po ní touží, ale někde vzadu v jeho mysli mu něco našeptávalo, že se bohyně dotýkat nesmí. Nevšímal si toho tichého hlásku. Měsíc se zatřyptil ve své temnotě a on na okamžik spatřil její oči způli zakryté prameny vlasů. Uchopil ty hedvábné samety protkané temnotou a zastrčil jí je za ucho, kde by měly zůstat pokud se znovu nezačnou líbat. Slyšel tolik příběhů o bozích a bohyních, ale nikdy v ně nedokázal uvěřit, až teď. "Endymióne." Vydechla tužbu s jeho jménem. Měsíc se znovu zatřypil a on si jí dovolil prohlédnout. Sklouzl očima po její tváři, přes lícní kost a šíji. Na setinu sekundy se zastavil u jejího dekoltu a do tváře se mu vehnala červeň, když se ozvalo jeho mužství. Pokračoval dál a objel pohledem její pás a ocenil její šaty, které obepínaly dokonalé boky přímo volající po doteku. Po jeho doteku. Měsíc se zatřpytil znovu a on jí pohlédl do očí. Přál si vyslovit její jméno, ale nebyl toho schopen. Přes svůj hlad se styděl i když cítil ten její. Topil se v jejích očích, které v jeho srdci rozdmýchávaly žár. Když to jeho tělo nemohlo dále vydržet a muselo se činit. Pomalu začal zvedat svou ruku. Cítil jak si s tou druhou propletla prsty v pouto a donutila ho tak ještě víc toužit po ukojení. "Dotkni se mě Endymióne." Zaprosila ho i když po prosbě v jejím hlasu nebylo ani stopy. Nemohl jinak než uposlechnout. Každá buňka v jeho těle toužila splnit každé její slovo. Dotkl se jí na šíji a pomalu i příliš rychle skouzl k jejímu boku. Napůl jí uvěznil ve svém obětí a přitáhl si jí na klín. Cítil jak vydechla trochu žáru, který sužoval její tělo. I on vydechl a potom jí vášnivě políbil. Znovu ucítil její tužby v jejím těle a sklouzl s polibky níž. Líbal její bradu a pak šíji až sklouzl k dekoltu. Těšily ho její vzdechy, kterými si ulevovala od spalujícího chtíče. Líbal jí a líbal a neunikla mu ani malinkatá částička jejího odhaleného těla. Líbal jí a dotýkal se jí dokud se jich nedotkly sluneční paprsky vycházejícího slunce a ona mu zmizelo v jeho posledním hladovém polibku.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama