Lost ground

18. října 2010 v 22:12 | Claire Lullaby |  Son of Greek gods



Všechno jednou začíná, ale i končí. Někdy člověk nedohlédne za svá rozhodnutí, ale musí věřit, že vše bude v pořádku. Stejně, tak bohové. Dělají stejné chyby, ale mají věčnost na muka svého svědomí. Jednou se jeden z řeckých otců, rozhodl, že pokárá svého syna způsobem jakým to ještě nikdy nikomu nikdo neudělal, ale byla to jen záminka, aby syna zbavil prokletí, které hyzdilo jeho duši.
Ten syn, který svého božského otce miloval, byl výjmečný. Bohyně Afrodité mu při narození věnovala polibek a tím i velký dar. Tento řecký syn, když vyrostl, měl jednu vášeň. A tou vášní byl tanec, ale políbila ho také Zeyha a tím ho proklela. Tento syn, nenáviděl lidskou rasu. Rasu z jejichž slz byl stvořen. Rasu z jejichž bolesti mohl dýchat. Rasu, díky které mohl milovat. Jeho otec proti Zeyh nemohl nic podniknout, až na to že synovi mohl ukázat cestu.

2. Měl pocit, že se sním houpe celý svět, ale stále se ještě nemohl probudit. Hlavou mu poletovaly vzpomínky a on nebyl schopný si vybavit dobu, kdy je prožil. Viděl tváře, ale nebyl schopen k nim přiřadit správné jména. Znal je vůbec? Všude byly pocity a on neměl ponětí co je to cítit. Mohl se jen dívat. Mohl jen poslouchat. Stále dokola kolem něj proplouvala poslední věta, kterou slyšel. "Miluji tě synu a věřím, že vše zvládneš." Synu. Synu. Došlo mu že on je syn. "Miluji tě synu a věřím, že vše zvládneš." Někdo je jeho otcem. Ale kdo? A kde to vůbec je? Snažil si se rovzpomenout, ale nešlo to. Byl vězněm říše snů a tak čekal. "Miluji tě synu a věřím, že vše zvládneš." Čekal a těsně před tím než se probudil z ráje a vstoupil na zemi mu hlavou probleskla jeho smrt. Tvář otce, když ho svíral v náručí potom co mu prohnal srdce dýkou. Jeho poslední slova. Poslední modlitbu a poslední záblesk v jeho očích. Jakoby z dálky k němu doléhaly slova. Všechno jednou začíná, ale i končí."Miluji tě synu a věřím, že vše zvládneš."
Jakmile se trochu vzpamatoval, pokusil se vstát. Rozhlédl se kolem a snažil se určit místo, kde se vlastně ocitl. Nevěděl, jak se má se vším vypořádat a tak se raději snažil na nic nemyslet. Neměl tušení, jestli se ocitl v životě někoho jiného nebo jestli se bude potloukat tímto světěm vedle té příšerné rasy. Po zádech mu přeběhl mráz, když si nanovo uvědomil, že se má stát jedním z nich. Jak mohl být otec, tak krutý? Jak teď má nutit sám sebe, aby na nic nemyslel, když přesně tohle a nic jinýho mu nezbývalo. Jeho rodina, přátelé a co jeho božká Afrodité? Stvořitelka daru, pro který mu políbením dala talent. Z tváře mu spadlo pár hořkých slz. Začal se sunout dopředu k nějaké polorozmlácené typické lavičce, aby se posadil. Tělo měl ztuhlé, ale přesto ho přepadalo nutkání se zvednout a splynout s větrem, který ho přímo vybízel k tanci. Jak může svůj talet projevovat zde? Co to otce napadlo?! Jeho syna, prince bohů Kaela, poslat na zemi. Trest? A za co? Setřel nový nával hořkosti, který mu zamlžoval zrak. Co si má teď počít. Co dělat. "Afrodité, bohyně pomoz mi." Zaprosil v duchu a nechal prosbu odeznít. Chvíli seděl a nebyl schopen se nijak pohnout. Zemřel a neměl ponětí, jak se dostane zpátky domů i kdyby se stal člověkěm. "Než napadne listí a ústa mu zčernají." Dodal sám k sobě šeptem a poprvé slyšel svůj lidský hlas.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shainy Shainy | Web | 20. října 2010 v 16:17 | Reagovat

Děkuji :) promiň, že nemám číst tvé příběhy, ale jsem hodně zaměstnaná :) prosím další ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama