Without barriers

20. října 2010 v 13:31 | Claire Lullaby |  Physically together




2. Schoulená ležela v Nejiho náručí a přemýšlela o jejich budoucnosti. Dala mu své srdce i přes to, že nesměla. Kdyby spolu zůstaly tady, všichni by se snažily je rozeštvat. To nechtěla. Radši by zemřela, než aby žila podle pravidel a vzdala se ho. "Aljo?" Zašeptal Neji naléhavě, tak aby jí, ale nevzbudil pokud by spala. Netušil jestli má víčka zavřená a proto se první zeptal šeptem, než aby jí případně vzbudil i když už spolu byli dlouho, takže každou chvilku budou muset z lesa vyjít. Každý svou vlastní mučednickou cestou. "Ano Neji?" Zašeptala Alja stejně tiše, aby z jejího hlasu nepoznal strach a zoufalství, ale on ucítil jak se zachvěla, když mu odpovídala. Pomyslel si že je to tou zimou a přitáhl proto jejich šaty blíže aby přikryl její nahotu. V myšlenkách si tiše zanadával, že spolu leží v trávě nazí, když už začíná být zima a potom se vrátil k původním myšlenkám. "Ach Aljo. Právě jsme se odevzdali jeden druhému i přes všechny překážky a původ. Měl jsem být silný a zabránit tomu." Slova ho bodala, když je vyslovoval a věděl že jí také. "Bylo to silnější." Obhájila je Alja. "Já vím, ale aspoň já jsem měl mít rozum." "Bylo to silnější Neji a tím to hasne." Nehodlala ho nechat, aby zkazil její vzpomínky. Ani její ani ty jeho. "Aljo lásko, co ale budeme dělat? Nedokážu tě opustit. Kéž bych mohl, ale nejde to. Připoutala jsi mě k sobě. Nedokázal bych tě vidět v cizí náručí." Zase si v duchu zanadával za své zoufalství, které jí teď předestřel. Dokázal být sám před sebou zbabělcem, ale nechtěl tak vypadat v jejích očích. Kéž by před ní dokázal skrývat své slabiny. Připadal si před ní nahý, i ve chvílích kdy měl šaty na sobě. Svou duši před ní obléct nedokázal. "Neji. Myslíš, že já bych dokázala být v náručí někoho jiného? A tebe vidět pod důtkami a bičem? Nenáviděla jsem, když se dotýkaly tvé kůže!" Povzdechl si nad těmi vzpomínkami a uvědomil si, jakým způsobem to říkala. Kdyby to šlo přitiskla by se k němu ještě víc. Když shledala, že už to ale nejde, pohladila jeho jizvy na ramenou. V duchu věděl, že plakala pro každou z nich. Znovu si povzdechl a přijal jejich poslední možnost. Posadil se a otočil se naproti Alji. Už se stmívalo, ale přesto jí viděl do nádherných očí. Byla před ním bez možnosti zahalit se. Možná se i trošičku styděla, ale byla jeho a on sí jí teď nechtěl pohlédnout, ale odhalit jejich poslední možnost a předestřít jí, tak jak před nimi ležela. "Aljo. Mé srdce dávno patří tobě. Nemám ti co nabídnout. Nemám nic, než jen svou sílu, tělo a duši a i ty jsou pod tvým vedením. Chci abys byla šťastná a přesto to - chci být tím, kdo bude žít pro tvůj úsměv. Můžeme utéct. Chci s tebou pryč od všech těhle lidí. Někam daleko, kde nás nikdo nezná, ale budeme chudí. Už nebudeš mít krásné šaty ani věno. Nebudeš mít nic víc, než sebe a mne a to co se nám možná podaří vybudovat. Nechci pro tebe bídu. Já jí znám celý svůj život. Nechci pro tebe stejný osud. Můžeme utéct, ale chci abys věděla co náš čeká a co ne." Povdechl si a uhnul na chvíli jejímu pronikavému pohledu. Zdálo se, že jí to bylo všechno jedno. Ani jednou se nezměnil výraz v její tváři. Pořád zářila. Možná to vzal ze špatného úhlu. Možná by jí měl říct, jak příšerné by pro ní mohlo být žít, tak jako on. Už se k tomu odhodával. Znovu se jí podíval do tváře a otevřel ústa, ale ona ho zastavila. První ho utišila gestem, potom polibkem. Když se odtáhla, chytla jeho tvář do dlaní a usmála se. "Neji. Vím, jaký máš strach o mou budoucnost. A přísahám ti, zkus někdy zalitovat našeho odevzdání a naučím se dávat rány pěstí. Je mi úplně jedno v jakým blahu, bych byla kdybych tady zůstala. Život bez tebe, pro mě nemá cenu, Vzala bych si ho. Bez možnosti vidět tvou tvář a úsměv. Bez tvá náruče a polibků ti přisahám, že bych si ho vzala." Někde v koutku jeho těla ho zamarazilo, když slyšel její odhodlání, ale měl pocit, že mu narostly křídla, když mu právě řekla, jak moc ho miluje. Zaradoval se a všechno zlo a bída světa v ten moment zmizela. "Tedy útěk." Zašeptal. "Ano útěk." Přisvědčila a znovu ho políbila. Potom vstala a začala se oblékat. Chvíli jí pozoroval a potom se taky oblékl. Vyšly spolu na kraj lesa, kde si věnovali poslední pohledy a vzdušný polibek a vydali se pryč. Do míst, které museli nazývat domovi. Prozatím.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shainy Shainy | Web | 20. října 2010 v 19:48 | Reagovat

Moc ráda :) teda jestli budeš ty chtít ;)

2 Shainy Shainy | Web | 20. října 2010 v 20:00 | Reagovat

pošli mi to na;shainy.saisen@seznam.cz..bohužel fb nemám :D

3 Shainy Shainy | Web | 20. října 2010 v 20:14 | Reagovat

ještě jsem se chtěla zeptat máš skype nebo icq? ;)

4 pavel pavel | Web | 21. října 2010 v 7:16 | Reagovat

:-)

5 shitman shitman | Web | 21. října 2010 v 8:50 | Reagovat

jop, některý učitelky sou fakt na zabití.. :D

6 Idealist* Idealist* | Web | 21. října 2010 v 18:21 | Reagovat

Fotka z Dear John... zbožňuju ten film:)

7 Mary P. Mary P. | Web | 22. října 2010 v 14:31 | Reagovat

hoj,začala Sonf...tak si začni zhánět hlasy...pa

http://antidicaprio.blog.cz/1010/sonf-startuje

8 shitman shitman | Web | 24. října 2010 v 20:48 | Reagovat

..když o tom tak přemejšlim tak sem si ještě tenhle článek nepřečet.. a k tomu jak je dlouhej asi bude ještě chvíli trvat než si ho přečtu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama