Wind

4. prosince 2010 v 15:26 | Claire |  Wind

Writing - Seděla jsem ve svém novém pokoji a pozorovala bubnující déšť o parapet. Vychutnávala jsem si ten zvuk. Bum. Bum. Bum. Nechávala jsem se jím pohltit. Cítila jsem jak ze mě spadá všechno napětí a jak se mé ztuhlé tělo uvolňuje. Bum. Bum. Kapky mě vtahovaly mezi sebe. Znovu a znovu jsem se s nimi rodila v oblacích, letěla vzduchem a nechávala se gravitací přitahovat k zemi. Nemyslela jsem na nic a na nikoho. Existovala jen takhle chvíle. Jenom jeden jediný okamžik, kdy jsem mohla zapomenout, že žiji. Realita mě však dostihla a já musela otevřít oči. Nakonec jsem ale našla způsob, jak se vrátit do této chvíle a tak kdykoliv, kdy potřebuju aby všechno zmizelo, píšu příběhy.



Theme of te week - Když není čas na nic jiného a můj život zaplňují starosti, u kterých bych si přála, abych je ve svém životě nemusela řešit, je tu alespoň Téma týdne. Pár minut mohu zapomenout na to, že se musím jít učit nebo jít na brigádu nebo a věnuju se článku. Zavřu dveře, tak aby bylo místo jen na jednu myšlenku - Co pro mě znamená jedno nebo dvě slova.



My mind - Když jsou místa v mém reálném světe moc daleko a já tam nemůžu být, pak je tu moje mysl, která mi pomůže se vyrovnávat s tím, co mě trápí. Představy, které mě obklopují, když se ocitnu tam, kde nechci být. Sny, které miluji, ale když se probudím, tak zmizí. Když cítím něco, čeho se nemůžu zbavit nebo když mě napadne myšlenka, kterou nemůžu realizovat. To všechno je tady. 



My diary - Je zima. Stojím na autobusovém nádraží a čekám nekonečných pět minut, než přijede můj bus. Přeju si jen jediné: ať už jsem v teple. Všichni kolem mě stojí a čekají se mnou. Přede mnou se ocitne autobus, který není můj, ale do kterého nastupuje s brekem malá holčička. Za ruku drží svou babičku. "Já nechci jet tímhle autobusem. Chci ten druhý!" Pláče holčička. "Ale zlatíčko. My musíme jet dvojkou. Jinak se nedostaneme domů." Holčička se zarazí, ale hned na to dupne malou nožičkou. "Né. Né. Né. My musíme jet jedničkou." Tohle se opakuje asi třikrát za sebou. Nakonec, ale holčička nastoupí a nakonec se baví s babičkou, který čaj spolu uvaří. Někdy nám všední zážitky, přinesou zvláštní pocity. Kvůli té holčice jsem se usmála. Přestože se snažila si prosadit svou a plakala kvůli hlouposti, zahřála nás, protože byla strašně roztomilá. Takové zážitky skrývá můj deník.



Diary of my world - Deník mého světa? Ten je tu proto, aby každý věděl, co se zrovna děje. Jestli probíhá rekonstrukce nebo proč dlouho nepřibyl žádný článek. Je možná pravdou, že moc článků, tahle rubrika mít nebude, ale když jsem jí neměla, tak jsem jí postrádala.



Affs - První jsou to přátelé tohoto blogu a nakonec se z nich stanou lidé, které mám ráda a kteří sem chodí, protože to mají rádi tady. I ti, které znáte pouhý týden si můžou probojovat cestu, až k vašemu srdci a já toho rozhodně nelituju.



People! - Názory a pocity k lidem, kterých si vážím a mám je ráda. Nevím jak jinak tuhle rubriku popsat. Existuje tu jen proto, že jim to nemůžu říct osobně nebo aby věděli, že to co jim řeknu soukromě za tím si stojím i tam, kde si to ostantí lidé, mohou přečíst.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LentilkaS LentilkaS | Web | 22. února 2011 v 22:06 | Reagovat

Vážně hezký nový uspořádání :) taky bych to potřebovala, už tam mám tolik smetí na blogu, že bych nad tím stravila hodiny ale :) ale tohle se ti povedlo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama