Endymión and Seléné

Heat

8. října 2010 v 16:54 | Claire Lullaby


V dávných dobách se říkalo, že bohyně Seléne vozí měsíc po obloze. Každou noc následovala svého bratra Hélia, boha Slunce, aby zachytila jeho ohnivé paprsky a odrazila světlo zpět na Zem. Jedné noci tomu, ale bylo jinak. Když byla na své cestě, pohlédla dolů a spatřila ho. Endymióna. Pouhého pastevce spícího v horách. Zamilovala se do něho. Noc co noc shlížela na jeho jemnou krásu a milovala ho stále víc, dokud jednoho večera neopustila Měsíc mezi Sluncem a Zemí a nesestoupila dolů na travnatá pole, aby ulehla vedle něj.

2. Odtáhl se od ní a zalapal po dechu. Měl pocit, že mu ta přenádherná žena vidí až do žaludku, ale nedokázal se od ní pohledem odpoutat ani kdyby chtěl. Přitom jí do tváře neviděl, kvůli té tmě. Potřeboval jen pár tveřin, aby mohl sklidnit svůj dech. Cítil, že po ní touží, ale někde vzadu v jeho mysli mu něco našeptávalo, že se bohyně dotýkat nesmí. Nevšímal si toho tichého hlásku. Měsíc se zatřyptil ve své temnotě a on na okamžik spatřil její oči způli zakryté prameny vlasů. Uchopil ty hedvábné samety protkané temnotou a zastrčil jí je za ucho, kde by měly zůstat pokud se znovu nezačnou líbat. Slyšel tolik příběhů o bozích a bohyních, ale nikdy v ně nedokázal uvěřit, až teď. "Endymióne." Vydechla tužbu s jeho jménem. Měsíc se znovu zatřypil a on si jí dovolil prohlédnout. Sklouzl očima po její tváři, přes lícní kost a šíji. Na setinu sekundy se zastavil u jejího dekoltu a do tváře se mu vehnala červeň, když se ozvalo jeho mužství. Pokračoval dál a objel pohledem její pás a ocenil její šaty, které obepínaly dokonalé boky přímo volající po doteku. Po jeho doteku. Měsíc se zatřpytil znovu a on jí pohlédl do očí. Přál si vyslovit její jméno, ale nebyl toho schopen. Přes svůj hlad se styděl i když cítil ten její. Topil se v jejích očích, které v jeho srdci rozdmýchávaly žár. Když to jeho tělo nemohlo dále vydržet a muselo se činit. Pomalu začal zvedat svou ruku. Cítil jak si s tou druhou propletla prsty v pouto a donutila ho tak ještě víc toužit po ukojení. "Dotkni se mě Endymióne." Zaprosila ho i když po prosbě v jejím hlasu nebylo ani stopy. Nemohl jinak než uposlechnout. Každá buňka v jeho těle toužila splnit každé její slovo. Dotkl se jí na šíji a pomalu i příliš rychle skouzl k jejímu boku. Napůl jí uvěznil ve svém obětí a přitáhl si jí na klín. Cítil jak vydechla trochu žáru, který sužoval její tělo. I on vydechl a potom jí vášnivě políbil. Znovu ucítil její tužby v jejím těle a sklouzl s polibky níž. Líbal její bradu a pak šíji až sklouzl k dekoltu. Těšily ho její vzdechy, kterými si ulevovala od spalujícího chtíče. Líbal jí a líbal a neunikla mu ani malinkatá částička jejího odhaleného těla. Líbal jí a dotýkal se jí dokud se jich nedotkly sluneční paprsky vycházejícího slunce a ona mu zmizelo v jeho posledním hladovém polibku.



Kiss

12. září 2010 v 18:07 | Claire Lullaby





V dávných dobách se říkalo, že bohyně Seléne vozí měsíc po obloze. Každou noc následovala svého bratra Hélia, boha Slunce, aby zachytila jeho ohnivé paprsky a odrazila světlo zpět na Zem. Jedné noci tomu, ale bylo jinak. Když byla na své cestě, pohlédla dolů a spatřila ho. Endymióna. Pouhého pastevce spícího v horách. Zamilovala se do něho. Noc co noc shlížela na jeho jemnou krásu a milovala ho stále víc, dokud jednoho večera neopustila Měsíc mezi Sluncem a Zemí a nesestoupila dolů na travnatá pole, aby ulehla vedle něj.

Endymiónovi se noc co noc zdálo a překrásné ženě, které pátrala po jeho pohledu, ale on nikdy nemohl nalézt její překrásné oči. Každou noc uléhal ke spánku s přáním, aby to tentokrát bylo jiné, ale pokaždé se míjeli pohledem i když oba toužili po opětování. Najednou viděl tu přenádhernou bohyni sestupovat z oblohy zanechávajíc za sebou měsíc. Každou sekundu, kterou se k němu přibližovala, měsíc pohasínal a tak i všechno ostatní. Ona se k němu blížila čím dál víc, jenže on nebyl schopen jí vídět. Mizela mu před očima, až zbyla jen tma a on se z toho krásně smutného snu probudil. Pažemi si podpírajíc hlavu, zíral na zhaslé nebe. Když si v duchu přehrál celý sen povzdechl si. "Můj milí, trápý tě něco?" Zašeptal větřík nejkrásnějším a nejlíbeznějším hlasem, který snad nemohl ani existovat. "Sen." Opověděl jedním dalším povzdechem. "Vyprávěj mi o něm má lásko." Pobídl ho znovu větřík s hlasem bohyně vznášejíc se všude kolem něj. "Zdálo se mi o přenádherné ženě do které jsem se zamiloval, ale nemůžu nalézt její oči. Přál bych si do nich pohlédnout, abych věděl jestli mě také miluje, ale copak by tak překrásná bohyně mohla milovat mne?" Otázal se sám pro sebe. Nikdy by na takovou otázku nečekal odpověd, ale bohyně vyslechla jeho soužené srdce a najednou jí bylo jasné, že jsou stvoření jeden pro druhého. Endymión ucítil dotek, razící si cestu po jeho krku. Cítil jak, někdo přelétl po jeho lícní kosti, bradě, až k ústům. Tam se zastavil a on mohl vdechnout, přenádhernou vůni jejího dechu. "Polib mě Endymióne. " Zaprosila bohyně. V tu chvíli si uvědomil její jméno. "Seléné." Vyslovil nežně a vroucně její jméno a potom našel její tvář a přitáhl si jí blíž. Vtiskl jí polibek na dolní ret a cítil jak se její tělo zachvělo. Skoro se odtáhl, ale ona mu polibek oplatila a on už se odtrhnout nedokázal. Znovu našel její ústa a obkreslil linii jejich rtů, než stačila udělat totéž. Nakonec se jejich jazyky, začaly proplétat ve vášnivém tanci. 




 
 

Reklama