Son of Greek gods

Lost ground

18. října 2010 v 22:12 | Claire Lullaby



Všechno jednou začíná, ale i končí. Někdy člověk nedohlédne za svá rozhodnutí, ale musí věřit, že vše bude v pořádku. Stejně, tak bohové. Dělají stejné chyby, ale mají věčnost na muka svého svědomí. Jednou se jeden z řeckých otců, rozhodl, že pokárá svého syna způsobem jakým to ještě nikdy nikomu nikdo neudělal, ale byla to jen záminka, aby syna zbavil prokletí, které hyzdilo jeho duši.
Ten syn, který svého božského otce miloval, byl výjmečný. Bohyně Afrodité mu při narození věnovala polibek a tím i velký dar. Tento řecký syn, když vyrostl, měl jednu vášeň. A tou vášní byl tanec, ale políbila ho také Zeyha a tím ho proklela. Tento syn, nenáviděl lidskou rasu. Rasu z jejichž slz byl stvořen. Rasu z jejichž bolesti mohl dýchat. Rasu, díky které mohl milovat. Jeho otec proti Zeyh nemohl nic podniknout, až na to že synovi mohl ukázat cestu.

2. Měl pocit, že se sním houpe celý svět, ale stále se ještě nemohl probudit. Hlavou mu poletovaly vzpomínky a on nebyl schopný si vybavit dobu, kdy je prožil. Viděl tváře, ale nebyl schopen k nim přiřadit správné jména. Znal je vůbec? Všude byly pocity a on neměl ponětí co je to cítit. Mohl se jen dívat. Mohl jen poslouchat. Stále dokola kolem něj proplouvala poslední věta, kterou slyšel. "Miluji tě synu a věřím, že vše zvládneš." Synu. Synu. Došlo mu že on je syn. "Miluji tě synu a věřím, že vše zvládneš." Někdo je jeho otcem. Ale kdo? A kde to vůbec je? Snažil si se rovzpomenout, ale nešlo to. Byl vězněm říše snů a tak čekal. "Miluji tě synu a věřím, že vše zvládneš." Čekal a těsně před tím než se probudil z ráje a vstoupil na zemi mu hlavou probleskla jeho smrt. Tvář otce, když ho svíral v náručí potom co mu prohnal srdce dýkou. Jeho poslední slova. Poslední modlitbu a poslední záblesk v jeho očích. Jakoby z dálky k němu doléhaly slova. Všechno jednou začíná, ale i končí."Miluji tě synu a věřím, že vše zvládneš."
Jakmile se trochu vzpamatoval, pokusil se vstát. Rozhlédl se kolem a snažil se určit místo, kde se vlastně ocitl. Nevěděl, jak se má se vším vypořádat a tak se raději snažil na nic nemyslet. Neměl tušení, jestli se ocitl v životě někoho jiného nebo jestli se bude potloukat tímto světěm vedle té příšerné rasy. Po zádech mu přeběhl mráz, když si nanovo uvědomil, že se má stát jedním z nich. Jak mohl být otec, tak krutý? Jak teď má nutit sám sebe, aby na nic nemyslel, když přesně tohle a nic jinýho mu nezbývalo. Jeho rodina, přátelé a co jeho božká Afrodité? Stvořitelka daru, pro který mu políbením dala talent. Z tváře mu spadlo pár hořkých slz. Začal se sunout dopředu k nějaké polorozmlácené typické lavičce, aby se posadil. Tělo měl ztuhlé, ale přesto ho přepadalo nutkání se zvednout a splynout s větrem, který ho přímo vybízel k tanci. Jak může svůj talet projevovat zde? Co to otce napadlo?! Jeho syna, prince bohů Kaela, poslat na zemi. Trest? A za co? Setřel nový nával hořkosti, který mu zamlžoval zrak. Co si má teď počít. Co dělat. "Afrodité, bohyně pomoz mi." Zaprosil v duchu a nechal prosbu odeznít. Chvíli seděl a nebyl schopen se nijak pohnout. Zemřel a neměl ponětí, jak se dostane zpátky domů i kdyby se stal člověkěm. "Než napadne listí a ústa mu zčernají." Dodal sám k sobě šeptem a poprvé slyšel svůj lidský hlas.





Beginning of the end

10. října 2010 v 22:27 | Claire Lullaby




Všechno jednou začíná, ale i končí. Někdy člověk nedohlédne za svá rozhodnutí, ale musí věřit, že vše bude v pořádku. Stejně, tak bohové. Dělají stejné chyby, ale mají věčnost na muka svého svědomí. Jednou se jeden z řeckých otců, rozhodl, že pokárá svého syna způsobem jakým to ještě nikdy nikomu nikdo neudělal, ale byla to jen záminka, aby syna zbavil prokletí, které hyzdilo jeho duši.
Ten syn, který svého božského otce miloval, byl výjmečný. Bohyně Afrodité mu při narození věnovala polibek a tím i velký dar. Tento řecký syn, když vyrostl, měl jednu vášeň. A tou vášní byl tanec, ale políbila ho také Zeyha a tím ho proklela. Tento syn, nenáviděl lidskou rasu. Rasu z jejichž slz byl stvořen. Rasu z jejichž bolesti mohl dýchat. Rasu, díky které mohl milovat. Jeho otec proti Zeyh nemohl nic podniknout, až na to že synovi mohl ukázat cestu.

Jednoho dne si ho zavolal k sobě a přikázal mu, aby se podíval do studny věků, kde jeho syn spatřil lidskou rasu. Zmocnila se ho zloba a znechucení a odstoupil od ní. Jeho otec to přijal jako záminku a začal konat. Řekl "Synu. Nenávidíš lidskou rasu a proto se staneš člověkem. Nikdo nedokáže nenávidět, tak jako ty. A proto tě pošlu na zemi. Staneš se tím co nenávidíš, protože nedokážeš příjmout, to z čeho jsi zrozen." Syn byl zděšen. Nechápal svého otce a prosil ho na kolenou. Ohrazoval se darem Afrodité. "Otče, jak mohl tančit mezi tou rasou? Bez svého daru zemřu! Pokud nebudu smět tancovat, ta touha mě zabije!" Jenže otec neměl na výběr. Pokud by neudělal to, k čemu byl odhodlán jeho syn by zemřel docela určitě. "Synu povstaň. Jsem si vědom tvého daru, ale na zemi ho využít můžeš. Můžeš tančit mezi lidmi. To moc dobře víš sám. Může to být věc, která tě s tou rasou sblíží. Teď se zvedni a naposledy mě obejmi." Syn klečel na zemi bezeslov, ale nakonec poslechl svého milujícího otce a přijal svůj trest. Naposledy ho objal a ucítil slzy, jenž kanuly otci po tváři. O vteřinu poté ucítil ve svém srdci dýku. Pohledem vyděšeně sklouzl ke své hrudi a na okraji mysli si uvědomil, že leží otci v náručí a jejich šaty se zabarvují jeho vlastní krví. "Otče!" Vydechl zděšeně, ale otec zachoval svou tvář, až na slzy a pravil stejně klidně jako předtím. "Tvé srdce umírá, ale tvá duše žije dál. Teď usneš v bezesný spánek a probudíš se i se svým tělem ve světě lidí. Pamatuj synu. Své lidství musíš najít dřív, než tvé rty promrznou a tvé srdce se musí opět znovu naplnit krví, než ve tvých vlasech spočinou listy podzimu. Tvá duše musí naleznout znovu onen žár jakým jsi vždy plál dřív, než tě pohltí tvá nenávist. Miluji tě synu a věřím, že vše zvládneš." Naposledy svého syna políbil na temeno hlavy než jeho tělo ochablo a políbený řecký princ pomalu zavřel víčka. V poslední chvíli, kdy přestal vnímat vše kolem uslyšel poslední otcova slova. "Ať nad tebou hvězdy bdí a Afrodité tě provází tvou zkouškou. Obnov znovu své božství Kaele. Můj synu. Věřím v tebe."




 
 

Reklama