Theme of the week

My favorite book

5. prosince 2010 v 20:11 | Claire


První jsem si řekla, že mezi knihami, které čtu, přece nemůžu najít favorita. Každou knihu, kterou jsem přečetla miluju, ale pak jsem si vzpoměla na Větrnou hůrku a řekla jsem si, že tahle knížka má přece jen v mém srdci o trochu větší místo. Ti z vás, kteří neví o čem ta knížka je, pro ty jsem sem přiložila děj a osobní ohodnocení.

Na příběh Heatcliffa a Kateřiny odehrávajíc se nejen na Větrné Hůrce, ale i v Drozdově mě přivedla pasáž z jiné mé oblíbené knížky. Nechávala sem si jí v ústraní, než dočtu všechny knížky, které jsem měla rozečtené a když jsem se k ní konečně dostala doufala jsem, že bude lepší než knížky od Jane Austonové, které jsou sice dobré, ale čověk má pocit, že nikdy neskončí a ve výsledku moc dojmu nezanechají. Byla jsem ráda, když se tato knížka později ocitla na sezamu povinné četby, protože román Emily Brontëové si to rozhodně zaslouží. S prvními řádky jsem kráčela ve stopách pana Lockwooda, nového nájemníka Drozdova. Pospolu jsme se brodily yorkshírskou přírodou, nabízející anglické bláto a vřesoviště, když jsme se snažily dostat Na Větrnou Hůrku. Poté co jsme vstoupily do oné usedlosti, ocitly jsme se v devatenáctém století. Přestože, jsme se zde objevili bez pozvání, nečekaně nás překvapí nejen nevlídné přijetí pronajimatele pana Heatcliffa, ale i drsná neskrývaná nenávist mezi obyvateli Větrné Hůrky. Přesto všechno můj společník pan Lockwood našel zalíbení v  Katce. Nakonec jsme díky nepřízni počasí nuceni přečkat zde noc a prožít strašidelné noční dobrodružství, které mého společníka podnítí pátrat po důvodech jenž vedly k neobyčejnému chování zdejších lidí.
Když se pak druhý den vydáme zpět do Drozdova, začíná se pana Lockwooda zmocňovat touha po rozlousknutí jejich zamotaného příběhu. K tomu se dobíráme díky společníkové hospodyni paní Nelly, která má celý onen příběh u svého srdce. Příběh, který vyprávý o dvou usedlostech a místních obyvatel, jejichž životy byly a jsou neúprosně ovlivňovány a manipulovány jedinou osobou - Heatcliffem. V první části vyprávění se vracíme zpátky do minulosti. Nelly zde popisuje čas, kdy starý Earnshaw, majitel usedlosti na Větrné Hůrce, otec dvou dětí - Hindleyho a Kateřiny - odchází na několik dní obchodně z domova. Cestou zpět, ale narazí na pětileté, zanedbané dítě. Z mírumilovné povahy se nad ním slituje a vezme ho pod svá ochranná křídla. Když ho přivede na Větrnou Hůrku, pojmenuje ho Heatcliff. O Heatcliffa se stará jako o vlastního a brzy ho začne upřednostňovat. Kateřina, přestože je velmi vrtkavé a sobecké povahy, si na nového bratra rychle zvykne a později se do něj zamiluje. Starší Hindley v něm však vidí svého soka a při každé příležitosti mu ztrpčuje život.

Když otec o pár let později umírá ujme se vedení na Větrné Hůrce právě Hindley se svojí manželkou.  Z nenávisti vykáže Heatcliffa na místo čeledína a Kateřině zakáže se sním byť jen vídat. Tím ukazuje, že Heatcliff už do rodiny nepatří. I když jsou pod dohledem, nachází chvíle kdy si spolu mohou hrát. Při jedné takové příležitosti se dostanou do Drozdova, kde se Kateřina zraní a je nucena zůstat u rodiny Lintonových. Heatcliff se tedy vrací na Větrnou Hůrku sám. V době, kdy Kateřina pobývá mimo Hůrku se spřátelí s Lintonovými dětmi Edgarem a Isabelou. Když se vrací zpět, Heatcliff si uvědomí, že se změnila a naučila se pánským způsobům. Cítí se náhle vedle ní nejistě, protože on sám chodí špinavý a neučesaný.

Uplyne několik let, kdy vztah mezi Heatcliffem a Kateřinou chřadne. Jelikož se Kateřině líbí Edgar a dává to na sobě znát uteče Heatcliff z domu. I když Kateřina Heatcliffa miluje vdá se za Edgara a odstěhují se spolu do Drozdova. O několik let později se Heatcliff vrátí zpět kvůli pomstě. Od Hindleyho, ze kterého je po smrti manželky zpustlý alkoholik, získává lstí moc nad Větrnou Hůrkou. Navštěvuje Kateřinu a přiměje ji k tajným schůzkám. Kateřina je brzy nucena volit mezi Heatcliffem a svým manželem. Toho však není schopná. Zhroutí se a onemocní. Aby toho nebylo málo, Heatcliff se v ní rozhodne vzbudit žárlivost a rozhodne se svést její švagrovou Isabelu, naivní mladou dívku. Tu však pouze využívá, nutí ji k útěku a tajně se s ní ožení. Isabele chvíli trvá, než prohlédne Heatcliffovu krutou povahu. Pak prchá co nejdále, aby ji manžel nenašel. Po devíti měsících porodí syna Lintona. Mezitím také Kateřina porodí dceru a umírá. Dcera dostane jméno Katka. Tu vychovává její otec a služebná Elena. Katka dospívá v krásnou a milou dívku, pravý opak své matky. Po smrti Isabely se k nim stěhuje také její bratranec Linton. Ten však nežije na Drozdově dlouho. Jakmile se Heatcliff dozvídá, že jeho syn je opět nedaleko, bere si jej k sobě. Přesto, že Linton je Heatcliffův syn, Heatcliff jej neváhá obětovat svému krutému plánu. Vzhledem k synovu podlomenému zdraví však musí pomstu realizovat rychle. A tak seznamuje Lintona s mladou Katkou a další lstí je přiměje k sňatku. Linton brzy po svatbě umírá. Katka, která se mezitím přestěhovala na Větrnou Hůrku, teď zůstává sama v cizím prostředí. Heatcliff ji nedovolí vrátit se do rodného domu na Drozdov. A co víc, nepustí ji na krok z domu. Je rozhodnut dotáhnout svou pomstu do konce. A když se již nemůže mstít své milované Kateřině, je rozhodnut pomstít se po letech alespoň její dceři. A tak nakonec Heatcliff dosahuje svého cíle. Mstí se celému světu za své nešťastné dětství, ale spokojen s dokonaným dílem teď jakoby ztrácel sílu k životu. Jeho mrtvá a milovaná Kateřina mu stále nedává spát a Heatlicff na ni musí neustále myslet. Postupně se uzavírá do sebe a ztrácí zájem o dění okolo sebe. Jediné na co myslí je, že ho jeho milovaná Kateřina volá k sobě. Právě v této době příjíždí můj společník pan Lockwood a hospodyně nás seznámí s tímto příběhem.
Mého společníka pak napadne, že se začne mladé Katce dvořit, ale než je toho schopen je znovu odvolán kvůli pracovním povinnostem do města. Když se po nějaké době vrací zpět do Drozdova a znovu se setkává s hospodyní Elenou, dozvíme se  jak nečekaně záležitost skončila. Heatcliff zemřel a s ním skončila i celá ponurá atmosféra, která panovala poslední roky nad vřesovišti. A s Heatcliffovou smrtí zmizela i jeho temná vláda nad osudy místních lidí. Nechal se pohřbít vedle své Kateřiny, aby tak mohl být  se svou lásku, alespoň po smrti. Mladá Katka se ujala svého zanedbaného bratrance Haretona a začala ho učit číst. Později se do sebe zamilovali, nyní se budou brát a stěhovat na Drozdov.
Větrná Hůrka tedy zůstane neobydlená. Čtenář jen může sledovat, jak nešťastné dětství může ovlivnit celý budoucí život člověka, v případě Heatcliffa i celého panství.

Přesto ale nic netrvá věčně, a tak snad alespoň po smrti nalezl Heacliff svůj dlouho marně hledaný klid a lásku a celé panství by se mohlo začít těšit na příznivější zítřky. Kniha vám nabídne nenaplněnou lásku a cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Přestože se kniha dlouho po svém vydání nedočkala ocenění, v dnešní době už má své obdivovatele. Nemálo lidí smeká před Emily Brontëovou jenž použila nejen svou fantazii, ale i osobní prožitky ke své inspiraci. Podle mého mínění si Emily zaslouží, velký obdiv a úctu. Pokud toho není někdo schopen a určitě je nemálo těch, kteří toho schopni nejsou, tak by alespoň ze slušnosti nemusel projevovat své opačné pocity či dojmy a v klidu toto dílo přejít.
Emily Brontëová byla anglická spisovatelka a v době, když žila své dílo publikovala pod mužským pseudonymem Ellis Bell, aby se vyhnula předsudkům, které v sobě lidé vyvolávali, když autory vydávaných knih byly i ženy. Podle mého názory autorka dala svým postavám charatekry a vlastnosti, které si zaslouží zdůraznění.

Emily ve svém románu porušuje klasický pohled na ženství a mužství. Heatcliffa vykreslovala současně jako člověka, který dokázal být stejně tak citlivý, milující a zranitelný jako krutý, vypočítavý a mstivý.
Kateřina je energická, impulzivní dívka, mnohem samostatnější než její protějšek Edgar, který působí jako citlivý a pasivní muž. Do jisté míry evokuje představu jedince vychovávaného ve zlaté kleci, zatímco Kateřina se svobodně proháněla s Heathcliffem po yorkshirských vřesovištích. Pokud se zaměříme i na druhou generaci obou rodin, nestandardní zacházení s přívlastky hrdinů a hrdinek se opakuje. Kateřinina dcera Katka sice působí jemně, ale je zdravotně odolnější než Heathcliffův syn Linton, který má zdraví velmi podlomené. Katka je také odvážnější a snaží se Heathcliffově krutovládě vzdorovat, čehož ani Linton, ani Hareton nejsou schopni. Celkově hlavní ženské hrdinky románu, Kateřina a její dcera Katka, představují postavy mnohem vzdělanější a na vyšší společenské úrovni než jejich mužští partneři. Ženy navíc představují postavy morálně i fyzicky zdatnější oproti jejich mužským a majetným protějškům. Pro dobu 19. století byl revoluční i fakt, že celý příběh vypráví žena a navíc služebná Nelly Dean.




Déjà vu

22. listopadu 2010 v 22:07 | Claire Lullaby


Den za dnem, lopotit se, tam kde ani nechceš být. 
A když už si myslíš, že už nemusíš tak příjde: Déjà vu.

Večer za večerem, vidět v zrcadle pouhý stín.
A když už si myslíš, že máš naději tak příjde: Déjà vu.

Noc za nocí ve spánku si přát, aby to co bylo předchozí čas, nebylo znovu a zas.
A když už si myslíš, že nebude tomu tak, příjde: Déjà vu.


Den za dnem a stále stín. Celý život v divadle svou roli hrát a čekat, až představení skončí.
Tolik a přitom nic, co ze sebe máš vydat a nakonec když opona spadne řekneš si: a je to tu zas!




Nikdy to nebude takový, jak by si člověk přál. Každý den bude znovu stále stejné Déjà vu. Musíme se s tím poprat. Zvolit si cíle, kterých chceme dosáhnout. Udělat chybu a třeba i další, ale nikdy se nevzdat. Nesmíš se ohlédnout a říct si, bylo to na hovno jen tak. Musíš si věřit a makat, kvůli tomu co chceš. Každé překážce se zasměj. Život je krátký na to, aby sis dělal/a vrásky. Hlavne nežij tímhle Déjà vu. Nežij tím, abys celý život byl/a jen stínem.




První vločka Jessie vražedkyně

16. listopadu 2010 v 22:57 | Claire Lullaby






Jmenuju se Jessie. Všechno jsem ztratila. nemám rodinu ani domov. Jessie hledaná policií, vražedkyně.
Ta, která právě teď sedí na studeném schodišti a pláče. Ta, ke které si přisedl někdo, koho v životě neviděla. Přisedl si a zůstal zticha.
Nevěděla, jestli má na sobě ještě krev, ale nejspíše ne, protože ten vedle ní byl v naprostém klidu. Tiše seděl a čekal. Jessie si po chvíli otřela hřbetem ruky oči a naposledy vzlykla. Neznámý jí nabídl kapesník a ona přijala. Byl papírový, takže se nemusela cítit trapně a ani ho vracet. Když ho použila, schovala ho do kapsy, ukradené bundy.
"Jessie vražedkyně teď navíc i krade." Pomyslela si a vzhlédla k černému nebi.
Nikde ani mráček, přesto měla pocit, že bude alespoň pršet. Když se nic nedělo, podívala se na své publikum sedící vedle ní. Byl hezký. Oříškové oči i vlasy. Koženou bundu a stylové boty. Pod tričkem se mu rýsovaly svaly. Trochu se začervenala, když si uvědomila, že si jí taky prohlíží. Sklouzla k jeho rtům a znovu si ještě prohlédla jeho tvář.
"Proboha proč tu vedle mě sedí anděl?" Trochu zkrabatila čelo a začala ho podezírat.
"Třeba mě chce zabít. Proč by ne? Možná jen čeká na to, až si to uvědomím a začnu zdrhat. Pak mě chytne a podřízne."
Chvíli si s tou představou pohrávala, pak ale útěk zavrhla.
"Nemám žádnou budoucnost. Co na tom sejde, jestli dnes v noci zemřu."
"Třeba tě hned nezabiju." Odpověděl jí na myšlenky a zvedl se ze schodů.

"Možná tě jen požádám o tanec." Usmál se a nabídl jí ruku.
Jen vteřinku váhala. "Nikdy jsem netančila. To je fakt sebevražda nebo aspoň pořádný trapas."
Skousla si ret a pak jí došlo, že zabíjení nevyloučil.
"Jeden malý trapas, před smrtí proč ne?"
Zvedla se a přijala jeho pozvánku. Odvedl jí doprostřed ulice a chytil jí kolem pasu. Při doteku jí trochu zamrazilo, ale proč se tím zaobírat? Položila mu ruce na ramena a vyhledala jeho oči. Byl jen o trošičku vyšší, než ona. To jí potěšilo a usmála se.
"Co hudba?" Pomyslela si.
"Ty jí neslyšíš?" Zeptal se.
Znovu zkrabatila čelo a zaposlouchala se. Měla pocit, že slyší jen ticho, pak se jí v hlavě začala ozývat píseň, kterou v životě neslyšela.
"Ale je mi povědomá." Napadlo ji.
Dali se do tance. Nechala ho vést, protože neměla jinou možnost, ale ani jednou nezakopla o vlastní nohy nebo hůř o ty jeho. Nechtěla ztratit jeho oči, ale musela se přesvědčit, že je dole všechno v pořádku. Když shlédla, málem dostala závrať.

"Nedotýkáme se země! My se vznášíme nad ní!" Zajíkla se strachem.
"Neboj se" Zašeptal jí do ucha.
"Jak se nemám bát! Jsi snad novodobý Petr pan nebo co?!" Zařvala na něj přes myšlenky.

"Ne. Jsem jen tvé poslední přání." Odpověděl jí a ona se zamyslela.
"Tak počkat. Kdy jsem si přála nádherného modela s neviditelnými křídly? Vždyť jsem jen chtěla, aby přišla zima." Vydechla v myšlenkách a ani nevěděla proč je tak naštvaná.
"Nemáš na sobě ani nic bílého." Namítla s poukazem na chybu v jeho oblečení.
"Jak bych mohl přijít celý v bílém, když jsme v polovině podzimu?" Zeptal se jí a trpělivě jí nechal přemýšlet.
"To je fakt." Zašeptala v duchu a sklouzla pohledem dolů. Z očí jí ukápla nová slza.
"Chci umřít. A to dnes." Pomyslela si a nechala tu myšlenkou plout k jeho mysli.
Ucítila, jak jí na bradě pošimral chlad a přiměl jí zvednout hlavu k jeho očím. Chvíli na něj zírala a tak trochu měla pocit, že patří do blázince.
"To brzo." Řekla si a vrátila se k jeho tváři, kvůli které měla problémy zavřít pusu.
Měnil se. Oči i vlasy bledly spolu s jeho oblečením.
"Vyměníš svůj život za to, aby zima přišla letos dřív." Konstatoval a ona kývla, přestože nečekal odpověď.
"Země se musí očistit od krve, kterou jsem prolila." Zašeptala rozhodně.
"Pak tedy dobrá." Souhlasil a přistoupil k ní blíž. Napůl jí objal a skryl v ledovém objetí. Pomalu se k ní přiblížil mrazivými ústy a dotkl se jejich.
Její první a poslední polibek. Napadlo ji a odevzdala se mu. Cítila, jak jí chlad prostupuje celým tělem a hledá veškeré skryté teplo. Když jí zbýval poslední nádech, odtáhl se od ní a ona se lehce usmála. V doznění hudby ucítila na tváři poslední slzu jejího života. Nechala jí spadnout přes okraj tváře a poté na ulici. Svému tělu dovolila totéž. Když se tak stalo, slza se proměnila v první sněhovou vločku a její tělo v tisíce a milióny ostatních. První pokryla celou ulici a pak zbytek světa. Tedy tam, kde jí to dovolil Zima.

Anime

4. srpna 2010 v 20:21 | Claire McCoy


  

Anime


Každý Anime má svý kouzlo. Nepopírám i já jsem fanouškem. Jsem poblázněná konkrétně Narutem. A proto mu věnuju tenhle článek. Nepopírám, že existují lidi, kteří mu prostě nepříjdou na chuť. Je to pro mě jako kopnutí do srdce, když mi někdo do očí tvrdí jak je to o ničem nebo že je to dokonce pohádka. Neví o čem mluví a mě tím dokáží akorát zranit a pořádně naštvat. Gratuluju. To se povede málo komu.

Teď pokud chcete vědět proč jsem poblázněná máte možnost. Řeknu to zjednodušeně, ale nemusíte mně opravovat vy, kteří přesně víte o čem Naruto je . Sleduju ho. K naruto mě přivedl jeden člověk kterýho mám ráda a vždycky mít budu, i když se mu už nechci podívat do očí za to co dělá. Přes některý věci se prostě nepřenesu. Ano nepopírám, že každej si má něco zkusit, ale tohle jsou kraviny a můžou vést k následkům, který nemusíš dokázat zvrátit. Můžeš ublížit sobě, ale i jiným a budeš si to navždycky vyčítat.

Tak tedy pro hodně lidí je Naruto jen o bojových scénách nebo o vzrušení. Pro mne je Naruto někdo, kdo mi dává sílu. Ten kluk jménem Naruto byl nikdo. Všichni se ho bály, protože má v sobě obrovskou sílu. Ti lidé se chovaly přesně tak, jak by si jeho otec nepřál, když položil život za ně a za vesnici. Ten kluk, který byl odsuzován se nikdy nevzdal. Přesto, že neměl rodinu ni přátelé. Naruto je někdo, kdo ač tak na první pohled nevypadá umí změnit svět. Svou podstatou a tím kdo je. Umí se obětovat za ty které miluje. Umí pomoct těm, kteří to potřebují. Dokáže přivést na správnou cestu ty, kteří se ztratily. Děj, který se odehrává v seriálu, mně dokáže přivést k slzám i k úsměvu. Má moc ve mně vyvolat pocity. I když není skutečný, dokázal mi dát něco, co ostatní neuměly. Naději. Naději nikdy se nevzdat.

Až příště řeknetě, že Naruto je blbost, zamyslete se nad svými slovy. Než mě raníte, zkuste si uvědomit, že na to nemáte právo. Nevíte kdo je Naruto a neznáte ani jednoho z lidí co jsou v seriálu.


 
 

Reklama