Two brothers

Last breath

6. srpna 2010 v 21:46 | Claire McCoy





Celý život jsem si přál, aby můj bratr mohl pocítit to co já. Netušil jsem, že když si tohle přeju, ztratím všechno co mám.

Vždycky jsem si přál, aby můj malej bráška dvojiče mohl pocítit to, co pro ostatní lidi bylo samozřejmostí. Chtěl jsem vidět, jak chodí. Zasloužil si mít možnost cítit pod nohama zem. Možnost zavrtat chodidla do písku. Toužil jsem být s ním na pláži a vědět, že slyší šumění a šeptání moře a chtěl jsem, aby ho dokázal vychutnat jako já. Tak nesnesitelně jsem chtěl vidět a  cítit jeho smích, tak vřelý a plný citu jako ho vnímám na tváři své životní lásky. Mé sladké Rose. Snil jsem o tom, vidět mou matku opět šťastnou jako byla s naším otcem, předtím než zemřel. Ve snu by mě nenapadlo, že se to stane, ale budu to já kdo zaplatí tu obrovskou cenu. Cenu  lásky a přátelství. Netušil jsem to. Neměl jsem ponětí. Ztratil jsem svůj život, výměnou za ten jeho. Jenže to je jedno. I když jsem neměl na výber, stejně toho nelituju. Potom všem, co jsem měl, potom všem co jsem mohl mít, jsem z hlouby duše cítil, že nelituju. 



 
 

Reklama